Tam a zase zpátky 2/2

27. června 2013 v 20:20 | Maya a Evi |  Jednorázovky

Druhá polovina



Damien: Nechápavě se dívám na démony co nás prodásledují, až po chvíli mi dojde v jakém jsme nebezpečí a hlavně Rin.

Rin: Už ma dobiehajú. Damien je síce ľahký, ale keď mám letieť dlho a rýchlo, je to dosť namáhavé. ,,Damien, mávaj krídlami! Najviac, kao vieš, budem ťa držať!" zakričím. Nie je správny čas učiť ho lietať, ale môže mi aspoň trošku dopomôcť.

Damien: Poslechnu ho a snažím se i když nevím jestli mi to jde dobře z křídek mi padají vločky sněhu a to není příjemné pro naše pronásledovatele.

Rin: Viac si ho chytím a nalepím si ho na hruď. Prenasledovatelia sú síce už ďalej, ale stále nás vidia. preto zletím do lesa a potom už na nohách bežíme cez hustý les. ,,Damien, teraz tie krídla stiahni!" zakričím na neho a ťahám ho hlbšie.

Damien: Poslechno ho jsem vyděšený a bojím se, naštěstí už nevidím ani neslyším nikoho z pronásledovatelů.

Rin: Zastanem a stiahnem ho za hrubý strom. Pozriem za nás a keď nikoho nevidím, vzdychnem si úľavou.

Damien: ,,Zapoměli jsem tam oblečení." kníknu a přitisknu se k němu.

Rin: ,,To je teraz jedno, dám ti nejaké u mňa doma. Teraz poď, musíme si pohnúť. Ak ma chytia, budem mať problém. Obrovský!"

Damien: ,,Nechci, aby jsi měl problém." řeknu smutně

Rin: Usmejem sa na neho. ,,To je v poriadku,stojíš mi za to. Tak poď." ťahám ho skratkou k mestu.

Damien: Snažím se maskoat křídly, ale i tak se cítím nesvůj.

Rin: Keď vychádzame z lesa, stále sa obzerám a som ostražitý. zatiahnem ho medzi uličky a vtrhneme do nášho domu.

Rin: Usmejem sa na neho. Konečne som v pohode a pokojný. Tu nás nenájdu. ,,Choď tam do tých dverí, to je moja izba. Idem to vysvetliť rodičom."

Damien: Přikývnu a rychle vlezuk němu do pokoje má to tu sice skromější, ale pěkné.

Rin: Zájdem do kuchyne so sklonenou hlavou. Tam sa už na mňa mračí mama, otec a traja súrodenci. Vedeli o tom, že chodím za Damienom, všetko som im hovoril už od začiatku... ,,Stojí ti to za to, Rin?" zhlboka sa nadýchnem a prikývnem. Len kývnu hlavou a ja s avrátim k nemu. Sadnem si k nemu na posteľ a vzdychnem si.

Damien: Přitisknu se k němu. ,,Půjčil jsem si tvoje věci snad to nevadí."

Rin: ,,Nevadí... ja len neviem čo teraz... Nemôžme tu zostať... to by sme riskovali životy mojej rodiny..."

Damien: ,,Já vrátím se do hotelu a bude to v pořádku dají ti pokoj řeknu, že nevím kdo mě unesl."

Rin: Nič nestohnem povedať, pretože do izby vojde moja staršia sestra. ,,Neprijmu ťa späť. Už im napadlo, že si ich podrazil. Posledné dni ťa sledovali len preto, aby chytili Rina. Vždy to tak robia." vysvetlí mu a ja si vzdychnem.

Damien: ,,Ale já tu nemůžu zůstat, mám u nás doma rodinu a práci."

Rin: Zahľadím sa na neho a smutne sa usmejem. ,,Dostanem ťa domov... sľubujem."

Damien: ,,Kdyžtak si obarvím křídla a vlasy."

Rin: Zatočím hlavou. ,,To nieee, takto to je dobré. Len ťa zamaskujem." pozriem na sestru, tá prikývne a keď sa vráti, prinesie mi čierny plášť s kapucňou. Hodí ho na Damiena a len s ana neho usmeje. ,,Ani sa nečudujem, že si Rinovi poplietol hlavu, si jeho najkrajší objav." začervenám sa a zavrčímna ňu.

Damien: Překvapený a trochu zklaný se na jeho sestru podívám, než sklopím pohled. Nemohl jsem doufat, že budu jeho první jako on můj. Démoni berou tělesnou lásku jinak než my u nás.

Rin: Všimnem si jeho poklesnutú náladu a obtriem sa o neho lícom. ,,Neboj. všetko bude dobré. Ty sa vrátiš domov a ja zostanem tu... všetko bude tak, ako má byť..."

Damien: ,,Mohl bych ti psát nebo volat a možná se mi povede našetřit na zámek."

Rin: Usmejem sa na neho a pohladím ho po líci. ,,To by nebolo dobré... my nemôžme byť spolu... Páčiš s ami, ale ono by to nešlo..."

Damien: Příkývnu bylo by naivní myslet si, že mezi námi to bude mít budoucnost.

Rin: ,,Tak dobre, obleč si to, pôjdeme." Vstanem. Pred odchodom mi dá ešte mama pusu na čelo a na Damiena sa len tak zahľadí. Všetci s atvária tak divne... Vo dverách ma ešte sestra zastaví. ,,Vezmi si toto, ale otvor to až keď budete pri hranici." podá mi ruksak.

Damien: Držím si u těla plášt a hlavně se držím co nejblíž Rina cesta k hanicím bude dlouhá.

Rin: Kráčame mestom mlčky. Ovládne ma to, čo by som nemal, no aj tak ho chytím za ruku. Ke´d na mňa pozrie, usmejem sa na neho milo.

Damien: Oplatím mu usměv je mi dobře v jeho blízkosti.

Rin: Všimnem si strážcov, ako chodia po meste, tak stiahnem Damiena do uličky, kde sa na neho nalepím a opriem ho o stenu. Zatlačím mu kolenom o rozkrok a prisajem sa mu na krk. Keď strážci prejdä, obhliadnem sa za nimi. ,,To bola kamufláž. Vieš... u nás to je trochu iné ako u vás... a ani by im nenapadlo, že by toto robil niekto z vás..." vysvetľuje mmu.

Damien: Přikývnu sice to je příjemné, ale není to ono tam na louce bylo to krásné. ,,Já chápu to." šeptnu a vydáme se dál na cestu.

Rin: Vezmem ho za ruku a ťahám ho tam, kam som sa chodieval len pozerať... zastanem pred hustým lesom. Teda len lesnou hrádzou. Je taký hustý, že zaň nie je vidieť. ,,To je hranica." poviem sklesnuto. Nechcem sa s ním rozlúčiť..

Damien: ,,Nechce se mi pryč." nejraději bych s ním žil tady na hranicích byly bychom spolu a přece každý ve svě zemi.

Rin: Vzdychnem si a nežne si ho pritiahnem k sebe. ,,Musíš. nejde to... Tak choď skôr než nás chytia. Už niekoho cítim nablízku." poviem potichu a v tom si spomeniem na sestrine slová. Otvorím ruksak a nahliadnem do neho. S nepochopením vytiahnem sladké kvety, aké sme pred tým mali v cukrárni. Je k nim pribalené aj čierne pierko. Moje... Vzdychnem si a so smutným úsmevom to podám Damienovi.

Damien: Když vidím co mi podává vytrhnu si jedno soje bílé pírko a podám mu ho nakonec se začnu soustředit a z ledu udělám maliné sněžítko. ,,To je pro tebe."

Rin: Vezmem si od neho pierko a tú vec s ďakovným úsmevom. Skloním sa k nemu, aby som mohol naposledy ochutnať jeho pery.

Damien: Oplatím mu polibek, ale pak se vadám přes hranice otáčím se dokud mi Rin nezmizí mezi stromy. Už teď mi chybí.

Rin: Hľadím za ním aj keď ho už nevidím. Hryznem si do pery, aby som ju veľmi nekryvil v plačúcej grimase a vzlietnem do výšky. Za hranicu nie je vidieť, je to len hustá hmla.

Damien: Vrátím se k nám všichni mě vítají slyšeli o tom, že mě unesly a mají plno otázek, ale po pár měsících se objeví další problém Milování s Rinem nezůstalo bez následků.

Rin: Môj život sa vrátil do normálu. Práve teraz sedím na kraji útesu a hľadím na výletnú loď. Stále dúfam, že uvidím jeho, no to mi nevyšlo do teraz a nemyslím si, že ho ešte niekedy uvidím. Biele pierko nosím u seba a vždy keď ho hladím, usmievam sa.

Damien: Když se zjistilo, že čekám malého démona většina přátel se mi otočila zády dokonce mě přemlouvali, abych se dítěte vzdal, ale nedovolil jsem to. Miminko je to nejkrásnější co mi mohl Rin nechat.

Rin: Prešlo už dosť dlho. Neviem, čo to so mnou je. Odmietam dievčatá, nemám chuť na sex a už ani neobdivujem krásu tých druhých. Len sedím pred hranicou a nehybne na ňu hľadím.

Damien: Narodil se mi chlapeček podobá se tatínko má stejné vlásky, jen křídla má strakaté rudo černé. Sníh ovládá po mě. Nakonec se rozhodnu přestěhovat k démonům tady pro maličkého není bezpečno. A já se o sebe nějak postarám.

Rin: Prepaľujem to isté miesto. Ani neviem koľko dní, či mesiacov prešlo. Neprešla tadiaľto ani živá duša... Keď sa však odrazu predo mnou myhne pohyb, trhnem sa a prikrčím sa.

Damien: S batohem v náručí a Rinem v náručí se blížím k hranicím bojím se přece jen neznám svět démonů a Rin na mě možná zapoměl a našel si nějakého démona nebo démonku.

Rin: Ešte viac sa prikrčím a zlhboka dýcham. Nie je možné, aby to bol on, ale aj tak uprene sledujem blížiacu sa postavu z krovia.

Damien: Rozlížím se kolem sebe sice mám zařízené, že budu bydlet u démonů dokonce mám i pronajatý malý domeček na kraji města, ale i tak se bojím co když ani tady nebude mít můj maličký klid.

Rin: Viac sa prikrčím, že keby nesedím, asi by som už ležal na zemi, no v tom zacítim známu vôňu. Prudko sa postavím na nohy pomocou krídel a vyjavene vzdychnem: ,,Damien!"

Damien: Zarazím se a víc k sobě přitisknu malého, Nechce se mi eřit, že slyším Rina, je to už víc než rok co jsem ho naposledy slyšel.

Rin: Keď si všimnem, že je to naozaj on, rozbehnem s ak nemu celý naradostený, no keď si všimnem to, čo má na rukách, sa zarazím a len tak opatrne k nemu podídem.

Damien: ,,Ahoj Rine." řeknu nejistě. Rád ho vidím, ale přece jen nevím jak bude regovat až mu představím jeho syna. Zrovna tu chvíli si maličký ybere, aby se probudil a začal plakat. ,,Ššš maličký." začnu ho utěšvat a pohupovat.

Rin: Trhnem sa a odskočím. Je to Damien, to viem naisto. Pamätám si ho, akoby som sa s ním bozkával ešte len včera... ale... ,,Č-čo to je?"

Damien: ,,To je naše dítě." řeknu a pro jistotu maličkého i sebe trochu ukryju pod křídla.

Rin: ,,naše?" nakloním nechápavo hlavu na stranu. ,,A-ale deti majú len tí, čo sú si spriaznení a... a muž a žena... a.... ako je to možné???" spustím na neho a krúžim okolo neho, pretože s abojím ho dotknúť.

Damien: ,,U nás to je možné, proto se milujeme a máme spolu něco až ve chvíli kdy jsme si jistý vzájemnou láskou." šeptnu.

Rin: ,,A-aha..." stiahnem hlavu medzi plecia a hryznem si do pery. Pozriem do jeho očí a potom na tú malú vec, čo má obrovské červené oči a pozerá to na mňa. Nakoniec sa ale radostne uškrniem a hodím sa na damiena. ,,Tak si mi chýbal!!!!!§"

Damien: ,,Ty mě taky." řeknu jsem trochu překvapený z jeho reakce. ,,Budu bydlet na kraji města není to daleko odtud."

Rin: odtiahnem sa, aby som sa na neho vyjavene pozrel. ,,A ako je možné, že si tu? Pustili ťa? Alebo si ušiel? A akoto, že maleho nezabili???"

Damien: Já díky tomu, že je malý víc po tobě démon dovolili mi odejít u nás to pro něj není bezpečné díky tomu, že se ti tolik podobá. A nedovolil bych, aby mu ublízily. Nedokážeš si představit jak jsem byl šťastný, když jsem zjistil, že čekám dítě. "

Rin: Viem, že sa to asi nehodí, ale čakal som na to tak dlho... Skloním sa k nemu a hlboko ho bozkám len čo sa naše pery spoja.

Damien: Oplatím mu polibek, ale pak se od něj odtáhnu maličký si říká o pozornost.

Rin: Pozriem dolu medzi nás a usmejem sa. Skloním sa aj k malému a dám mu pusu na malú ručičku. ,,ja som tvoj ocko, krpec. Postarám sa o teba a aj o tvojho ocka... heh." zasmejem sa na tom, čo som povedal a dám Damienovi len takú letmú pusu do vlasov.

Damien: ,,Pokud by ti to nevadilo šel bych domů, potřebuji si trochu odpočinout a dát malému najíst."

Rin: našpúlim pery v hranom urazení sa. ,,nechceš povedať, že 'k nám domov'?"

Damien: ,,Máš pravdu k nám domů." usměju se všimnu si jak pokukuje po malém. ,,Chceš si ho podržet?"

Rin: Sčervenám a zneistiem, no nakoniec prikývnem. Damien mi dá na ruky to malé. Zhlboka sa nadýchnem a po chvíľke zistím, že to nie je až také strašné.

Damien: ,,Jmenuje se Rin po tatínkovi." řeknu s úsměvem. Rin se podobá tatínka je to jeho malá kopie.

Rin: Zachechtám sa a zširoka sa zaškerím. ,,tak ja mám syna! Vohooou!" zaradujem sa a vyletím s ním do vzduchu a potom hneď na zem, pretože ma Damien spraží pohľadom. Nevinne sa usmejem. ,,Musím ho ukázať doma... A aj teba! Poriadne ťa nespoznali, bolo to už dáááávno!"

Damien: ,,Doufám, že jim nebude vadit, že jsi si nenašel nikoho od vás."

Rin: Záporne zavrtím hlavou. ,,Rodičia o tebe vedeli od začiatku a mali len strach, že sa nám niečo stane. Ale teraz to je iné! ty máš povolenie! zahlásim s úsmevom.

Damien: ,,Ano, sice mi trvalo viřídit ho, ale uznali, že když mám dítě polodémona bude mi líp tady u vás."

Rin: Jednou rukou pridržím malého a druhou prepletiem prsty s Damienom. Ešte mu dám pusu na líce a spokojne s ana neho usmejem. ,,Už nikdy ti nedovolím opustiť ma."

konec
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Lili Lili | 30. června 2013 v 17:10 | Reagovat

Bol to naozaj super príbeh. To, že Damien a Rin majú spolu drobčeka ma totálne dostalo. Som veľmi rada, že Damien dostal povolenie presťahovať sa k démonom a i napriek všetkému si našiel ubytovanie i keď sa potom presťahoval k Rinovi. Fakt paráda :)

2 Katy-chan Katy-chan | Web | 3. července 2013 v 0:22 | Reagovat

Juuuu!!!
Tak tohle bylo neuvěřitelně kyeopta!!!
Já prostě miluju Mpreg a když se to ještě takhle hezky vymyslí a napíše... :3
Moc jsem si to užila!!! ♥

3 Yukiko Yukiko | E-mail | 14. července 2013 v 13:58 | Reagovat

To bylo tak přeslazený, až je to geniální! Blbečkovskej úsměv mám ted na tváři. MIluju povídky s démony ♥ chvílemi jsem se chytala za hlavu nad některýma situacema a scénama, ale bez nich by to pozbylo tu geniálnost :DD Těším se na další povídečku♥ (poslední dobou hrozně zdrobněluju....:D)

4 keishatko keishatko | Web | 9. srpna 2013 v 1:31 | Reagovat

krásne...a to miminko na konci ma prekvapila, ale vďaka nemu môžu nakoniec byť spolu...fakt nádhera

5 Tamias Tamias | 9. srpna 2013 v 1:46 | Reagovat

[4]: [3]: [2]: [1]: Jsem ráda, že se líbílo :) jen nevím kdy přibude něco nové.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama