Tam a zase zpátky 1/2

27. června 2013 v 20:19 | Maya a Evi
Po delší době něco ke čtení. Blog mě nemá rád tak to bude rozdeléné na dvě části
+18 pro klid v duši


Rin: Sedím na útese a len tak hľadím za hranicu tohto sveta, kde žijem... Tak rád by som spoznal niekoho z tadiaľ... Ale máme to zakázané. Som len démon, mal by som rovno zabudnúť, že by ma medzi seba prijali... Všimnem si ďalšiu výhliadkovú loď práve z toho sveta, po ktorom tak túžim... Vzdychnem si a zavrtím chvostom.
Damiaen: ,,Tak a jsem tu." pousměju se. Oproti mému světu je tu tepleji, ale není se čemi divit není tu žádný sníh. Jsem zvědavý jaké to tu je nebýt toho zájezdu nedostal bych se sem cestování je drahé.
Rin: Na palube lodi vidím cudzincov. Vyzerajú skoro ako ja, ale je vidieť rozdiel. Oni pripadajú ako niečo čisté a krehké... Znovu si sklamane povzdychnem a pozriem na svoje netopierie krídla. Potom si z očí sfúknem jasno červené vlasy. Stále ale hľadím na tú loď a premáham chtíč zletieť tam k nim. To by ma ale mohli zabiť, preto to neurobím.
Damien: Dostaneme pokyny jak se tu máme chovat dostanu letáček, pročtu si ho, není to podle mého gusta myslel jsem, že poznám tenhle svět, ale vypadá to, že musíme být jen v luxusním hotelu, pokud chceme ven tak to musíme hlásit a domluví se kdy může naše skupina v doprovodu průvodce ven.
Rin: O niečom sa na palube rozprávajú. Nakoniec to nevydržím a zletím nižšie na skaly, okolo ktorých práve plávajú. Tam sa skryjem a s úžasom na nich hľadím. Lode máme aj my, takže to ma nezaujíma, ale pasažieri... Všímam si ich. Ženy, chlapi, deti... Niektorí majú na hlave hebké biele mačacie ušká... Znovu si sklamane vzdychnem. Ja mám len čierne a nie sú hebké... Potom však pohľadom zastanem na chlapcovi. Stojí pri zábradlí a skúmavo si všetko prezerá. Všimne si ma ma okamžik si hľadíme do očí, no keď sa spamätám, prudko sa skryjem za skalou. Srdce mi bije ako šialené.
Damien: Prohlížím si okolí a pak si všimnu démona za skálou. Chvíli na sebe koukáme, ale pak se schová, Snažím se ho ještě zahlédnou byl o tolik jiný než já. Naposledy se podívám na to místo než jsem nucený jít za ostatními. Doufám, že ještě někdy uvidím někoho jako byl tam ten náš průvodce je sice démon, ale vypadá moc neumělě nejspíš jeden z těch co se díky doktorům snaží vypadat jako moje rasa.
Rin: Vydýchavam sa, keď pozerám na vzďaľujúcu sa loď. Ten chlapec... mal snehovo biele vlasy... teda ja neviem, aký je sneh, ale počul som, že je biely... Hľadel na mňa tak isto ako ja na neho. Nepripadalo mi, že by ma chcel zabiť... Ale už od malička nás učili, že tí za hranicou sú zlí... Vzdychnem si, ale j napriek tomu vyletím hore na útes a sledujem loď.
Damien: Možná jsem hloupí démoni jsou nebezpeční, ale nechce se mi věřit tomu přece jinak bychom sem nejezdily na dovolenou.
Rin: Loď zakotví v prístave, kam veľmi nechodíme. je tam obrovský hotel práve pre tých druhých. Raz by som sa tam chcel pozrieť... Ale nie je to možné... Zletím na pevninu a posadím sa na skaly. Všade tu máme skaly alebo lúky. Teraz vidím na všetkých cestujúcich. Oni mňa nevidia, nikto z nich sa neobzerá okolo. Sú ohromení luxusným hotelom. Odtrhnem si bielu ružu, čo rastie len na vrcholkoch skál a skúmavo si prezerám tých podo mnou. Znovu si všimnem toho chlapca.
Damien: Hotel je opravdu luxusní, ale mě zajímá svět venku. Navrchu na skalách si všimnu pohyb a snažím se zjistit jestli to není ten démon co prvně.
Rin: Keď si ma všimne, od ľaku sa trhnem, až skoro spadnem dolu. Ja sa udržím a odletím, ale ruža mi vypadne a padá dolu práve k tomu chlapcovi. Neviem, čo sa dialo ďalej. Vyľakane som ušiel. Mohol na mňa zavolať strážcov a tí by ma rovno zabili za porušenie pravidiel...
Damien: Sehnu se pro růži a přivoním k ní moc krásně voní je to intenzivnější vůně než u nás, trochu se mi z toho zamotá hlava, ale ustojm to. Všimnu si, že moje skupina je už koro v hotelu tak se tam rozběhnu.
Rin: Je už podvečer a na oblohe sa už začala striedať svetlo modrá s ružovou a prechádza do čierna. Ležím v tráve a stále z hlavy nedokážem pustiť toho chlapca z druhého sveta. Pripadal úplne čisto... ako tá biela ruža... Našiel ju? Ale nie... niekto ako sú oni, by nedali do ruky niečo, čo mal pred tým démon... Vzdychnem si a privriem oči. Mal by som sa vyspať.
Damien: Sedím na terase svého pokoje a sleduju západ slunce sem tam se kouknu na stolek kde ve váze stojí bílá růže provoněla celý pokoj krásnou vůní. Už se těším na další den máme se jít podívat na exkurzi do města démonů.
Rin: Ráno ma zobudí pocit hladu a keď sa posadím a pretriem si oči, zisťujem, že je už obed... Vstanem na nohy a ponaťahujem si kosti aj krídla. Zájdem si k jazierku a opláchnem si tvár. Chvíľku rozmýšľam, čo si dám na obed, no potom sa rozhodnem ísť ešte raz k tomu hotelu.
Damien: Stojíme před hotel a už po třetí poslouchám že se mám držet blízko průvodce a niam nemáme chodit sami. Tolik jsem těším.
Rin: Práve vychádzaju z hotela. Kam asi idú? Spýtam sa sám seba, keď si sadajú do autobusu. Letím vysoko nad nimi a sledujem ich autobus. Po chvíľke mi napadne, že idú do mesta. radostne sa usmejem. Tam sa aspoň nebudem musieť skrývať. V meste pristanem na nohy a posadím sa za stôl v kaviarni na terase. Z tadiaľto na nich budem mať dobrý výhľad a myslím, že tojto kaviarne vodia návštevníkov.
Damien: Všechno si s autobusu fotím a mám plno tázek, když zastavíme ve městě jsem jako v nebi. Jeto tak rozdílné od nás a dokonce budeme v kavárně uchtnávat místní speciality.
Rin: Práve jem syrové palacinky s čokoládovou polevou, ako to mám rád, keď dorazí ich autobus. Hryznem si do pery a zostanem na mieste. Pár démonov, čo tu bolo, sa buď vytratí, alebo sú maximálne opatrní.
Damien: Už bych se rozběhl z autobusu, ale zarazí mě. ,,Pomalu, mohlo by se vám něco stát." upozorní mě.
Rin: Napchám do seba palacinky a s podopretou hlavou ich so záujmom sledujem. ,,Mal by si ísť, prídu sem." povie mi potichu čašníčka. len sa na ňu usmejem a poviem, že sa nebojím. Len nado mnou kývne rukou. Ale nemám sa čoho báť. Tu v meste je zákaz zabíjania celkovo... A sprievodca im určite povedal, že by nemali ubližovať démonom... teda aspoň myslím. Stiahnem uši dozadu, keď sa začnú približovať.
Damien: ,,Omluvám se, ale já se tak těším." řeknu nadšeně. Ouška se mi chvějí a ocásel lítá ze strany na stranu.
Rin: Dych sa mi nejako zrýchli a cítim tlak pri srdci. Keď sa skupinka cudzincov priblíži ku kaviarni a začnú si sadať, spanikárim a nervózne vrtím chvostom. Mal by som vzlietnuť a ujsť... ale mám strašný strach.
Damien: Všimnu si vzadu v kavárně démona a tak se na něj usměju a zamávám mu, když se na mě překvapeně podívám, žčervenám a sklopím pohled k jídelnímu lístku.
Rin: Nakloním hlavu na stranu. On sa na mňa usmial... Bojím sa. Možno to je len nejaký tajný plán a oni ma napadnú... Zaskučím bojazlivo, až to priláka ich pohľady. Skryjem si tvár do dlaní a nervózne pohupujem chvostom. Uši mám stiahnuté ku hlave a ťažko sa mi dýcha. Mám taký strach.
Damien: Možná je to hloupé, ale i s jídelním lístem se zvednu a jdu za tím démonem. ,,Ahoj." řeknu nejistě. Chci se zeptat co by mi poradil k jídlu náš průvodce si ani nevšiml, že jsem odešel.
Rin: Vyjavene na neho hľadím s doširoka otvorenými očami. Chcem mu povedať tiež "ahoj", ale namiesto toho prudko vstanem a ujdem. Pobehnem len kúsok a spoza rohu kaviarne na neho hľadím. Tiež má v tvári prekvapený pohľad. Až keď je medzi nami väčšia vzdialenosť, jemne mu zamávam. Chvost mám stiahnutý medzi nohami.
Damien: Smutně mu zamávám smátky a vracím se na své místo z mojí skupiny si nikdo nevšiml, že jsem odešel. Pročítám názvy jídel, ale vůbec se v nich nevyznám.
Rin: Vydýchnem si, ale čiastčne aj smutne. Mal som možnosť... ale bál som sa... Ale aspoň som videl jeho oči. Boli zvláštne... ale krásne... Vzdychnem si a radšej kráčam preč. ,,Fuj, aký je hnusný ten démon." začujem od kaviarne a zastavím. Obhliadnem sa. Párik takých ako je ten, čo mi zamával, na mňa pozerajú a rozprávajú aj ostatným, aký som otrasný.
Damien: ,,Nesouhlasím, mě přišel zajímavý, ale asi mi nerozuměl." řeknu a všichni se na mě podívají jako na hlupáka.
Rin: Už kráčam celý zahanbený preč, keď začujem jeho hlas. Hryznem si do pery. Ešte raz sa za ním pozriem a potom už ale naozaj vzlietnem a som fuč... Bol to trapas.
Damien: ,,To od vás nebylo hezké vám by se taky nelíbylo kdyby démoni dojeli k nám a pomlouvali nás."
Rin: Upaľujem vysoko nad mestom, až kým mi nedôjdu sily. Vtedy sa zvalím do trávy na veľkú lúku. Nechápem to... Oni boli takí, akých nám ich starší démoni vykreslovali... ale on... zastal si ma.
Damien: Zbytek prohlídky je už v klidu před večeří se vrátíme do hotelu zítra máme celý den volno a já to hodlám využít chci se jít podívat kousek od hotelu tam se mi snad nic nemůže stát
Rin: Celý deň a celú noc sa len tak prevaľujem v tráve a robím si venčeky z kvetov. Stále musím myslieť na neho... Ak osa na mňa usmial a mal krásny hlas. Síce nehovoril mojim jazykom, ale veľmi sa to podobalo tomu nášmu, tak som mu rozumel... Vzdychnem si. Som neďaleko hotela. Síce sa ich bojím, ale nedá mi to. Chcem ho ešte raz vidieť!
Damien: Sedím znovu na terase bojím se vzlétnou je to vysoko zatím se učím létat a moc mi to nejde. Načechrám si peří na křídlech a pokusím se vletnout aspoň trošku, ale pokaždé spadnu.
Rin: Priplazím sa k útesu nad hotelom a hľadím dolu. Skenujem každý jeden pohyb. Je ich tam mnoho. Z tejto strany majú ich izby balkóny. Skoro na každom niekto je... Zhlboka sa nadýchnem, keď si všimnem, že tam stojí aj on... Sám... Hľadím na neho. Snaží sa lietať... Až teraz som si všimol, že má tiež krídla. Vidno, že ich ešte nepoužíva... Stále ho sledujem, keby náhodou spadol.
Damien: Hodně se odrazím a neuvdomím si, že jsem se dostal mimo terasu. Panicky začnu mávat křídly a snažím se dostat na terasu, spíš se od ní, ale každým pohbe křídel vzdaluju.
Rin: Rozbúcha sa mi srdce a bez rozmyslu sa voľným pádom pustím dolu z útesu. Padám rýchlo, takže by si ma nemal nikto všimnúť. Zachytím to biele stvorenie tesne nad zemou a až teraz mávnem krídlami. Takou istou rýchlosťou vyletím hore na útes. Pustím ho a odskočím.
Damien: Překvapeně zamrkám. ,,Děkuju." řeknu nebýt jeho byla by ze mě placka. Nevím co mám dělat cítím se nesvůj a trochu se i bojím.
Rin: Krčím sa a zakaždým, keď urobí aj malý pohyb, trhnem sa. Chvost mám stiahnutý medzi nohami a uši skoro prilepené na hlave. Tvári sa taktiež zmätene. Zhlboka sa nadýchnem a potochu poviem: ,,Ja... tiež ti ďakujem..." pošepkám zahanbene.
Damien: Jsem překvapený. ,,Za co mi děkuješ?" Nějak nechápu proč se tváří tak vyděšeně je ode mě věštší a navíc já ani neumím tak dobře létat jako on.
Rin: ,,Za to v meste... ďakujem..." skrčím hlavu medzi plecia a posadím sa do trávy. Nevedomky odtrhnem ružu a začnem sa s ňou hrať, zatiaľ čo ho prepaľujem svojimi červenými očami.
Damien: Posadím se a sleduju ho. ,,V pokoji mám taky takovou růži moc krásně voní." řeknu s usměvem a přivoním k jedné růži co kvete nedaleko mě.
Rin: Chvíľku len tak sedíme oproti sebe, kým sa upokojím. Keby ma chce zabiť, asi by to už urobil, nie? Zhlboka sa nadýchnem a jemne sa predkloním. ,,Nechceš ma zabiť?"
Damien: Upřímě jsem v šoku. ,,Proč bych to měl dělat?" nechápu proč se na něco takové ptá.
Rin: Nakloním na stranu hlavu. ,,Hovorili nám, že vaša rasa tú našu nenávidí... A... aj tí ostatní v kaviarni..." skloním hlavu. ,,Nemajú nás radi... preto..."
Damien: ,,Nám řekli to samé, ale já tomu nevěřím."
Rin: Uľavene si vydýchnem a opatrne sa na neho usmejem. ,,Ale myslím, že keby stretneš niekoho s našich... asi by zaútočil..." poviem so sklonenou hlavou.
Damien: ,,Ty mi nechceš ublížit?" zeptám se vypadá mile, ale i trochu nebezpečně.
Rin: Zavrtím chvostom a zavrčím na neho: ,,Jasné, že nie!" Moja prudká reakcia ho vystrašila, tak skloním previnilo hlavu. ,,Nechcem... Ja sa skôr bojím toho, že ty ublížiš mne..."
Damien: ,,Nemám jak kouzla kromě léčivých mi nejdou a ani létání není moje silná stránka." povzdechnu si.
Rin: ,,Hmm... A... môžem sa ťa dotknúť?" vypadne zo mňa, pri čom sa začervenám.
Damien: ,,Můžeš , slibuju, že ti neublížím."
Rin: Zaváham, no nakoniec k nemu po štyroch podídem. Celý čas ho sledujem, či na mňa nezaútočí. zastanem pred ním a posadím sa. Skúmavo si ho prezriem a až potom sa odvážim natiahnuť k nemu ruku. Jemne sa dotknem bruškami prstov jeho tváre. ,,Vau... Hebká..."
Damien: ,,Mohl bych i já dotknout se tě?" zeptám se nejistě, nevím kdo z nás se víc bojí, jeho dlaň mě hřála i když byla drnější.
Rin: Jemne kývnem a potom pohladím jeho biele vlasy. Omámene sa usmejem.
Damien: Pomalu se přiblížím rukou k jeho obličeei a pohladím ho. ,,Příjemně hřeješ." řeknu spokojeně a i když se snažím ovládnout začnu vrnět mám rád, když se mi někdo probírá vlasy nebo mě po nich hladí.
Rin: Prekvapením stiahnem ruku. Potom sa ale pousmejem a ešte viac sa priblížim. Zaujímalo by ma, či aj tak krásne vonia... Neuvedomímsi svoju drzosť a zaborím nos do jeho vlasov.
Damien: Automaticky se uvolním a spokojeně zavrním, ttrošk víc se k němu přitisku. Pro někoho cítího bychom mohly vypadat jako zamilovaný pár na schůzce.
Rin: *Krásne voniaš... Ako môže žiť niečo tak krásne?* vzdychnem si a posadím sa tesne vedľa neho. Stále mám ale malé obavy... No niečo vo mne ma k nemu ťahá.
Damien: ,,Nepřeháněj jsem obyčejný, zato ty jsi zajímavý a příjemně hřeješ."
Rin: ,,Zato ty si dosť chladný... Videl si už sneh? Aký je? Je taký krásny ako ty?" spýtam sa ho a nevedomky sa o neho obtriem lícom.
Damien: ,,Jestli chceš ukážu ti sníh, ale slib mi, že se nelekneš."podívám se na něj. ,,I když nevím jak dlouho v tomhle teple vydrží."
Rin: Prekvapene zamrkám a s radostným úsmevom prikývnem.
Damien: Soustředím se a zachvíli se kolem nás oběví jemný poprašek sněhu.
Rin: Zľaknem sa, preto sa na neho nalepím, ale keď okolo nás začne dopadať niečo biele, neodolám a dotknem sa toho. Hneď mi to napadá na dlaň, ale o chvíľku sa to premení na vodu. ,,A toho tam máte viac???"
Damien: ,,Mnohem víc." pousměju se. ,,Kamkoli se podívášje plno sněhu, je to upný opak tady toho kolem. Jaro a léto trvá jen 3 měsíce, kdy se krajina zelená, ale nevšude, pak je zase kolem bílo."
Rin: ,,Vau... môže to byť krásne... Chcel by som sa tam raz pozrieť..." vzdychnem si a položím si bradu na kolená. ,,Ale nie je to možné... My tam nesmieme." posťažujem sa mu a urobím prstom v snehu koliečko.
Damien: ,,To je škoda věřímže by se ti tam líbilo, i když nemohl by jsi dojet na zájezd jako já dojel sem?"
Rin: Záporne zavrtím hlavou. ,,Na zájazdy chodia len tí bohatí... a oni nie sú ako my obyčajní démoni..." odpoviem a stále na neho skúmavo hľadím. Ani mi nenapadne, že by mu to mohlo byť nepríjemné.
Damien: Trochu se ošiju a zčervenám. Nejsem zvyklí na takový zájem. ,,Já jsem dostal zájezd jako dárek jinak bych se sem neměl jak dostat."
Rin: ,,Darček? A od koho? Máš tam niekoho, kto je taký pekný ako ty? Alebo máš tam svoju spriaznenú dušu???L vypytujem sa.
Damien: ,,No měl jsem narozeniny tak se v práci složily na tenhle zájezd. Nikoho u nás nemám, ale znám i krásnější než já, Podle mě jsem obyčejný. Co ty máš tu někoho?"
Rin: ,,ty chodíš do práce? Aj ja mám prácu, ale len keď potrebujem peniaze... a nemám kolegov, aké to je mať kolegov?" pýtam sa ho všetko, čo ma zaujíma a potom ešte dodám: ,,Ja som mal priateľku, ale poznal som, že k sebe nepatríme..." kývnem plecom. O tých mnoho démoních dievčat nerozprávam, nepatrí sa to.
Damien: ,,Pracuju v jednom malém obchůdky spojenám s cukrárnou pomáhám vyrábět sladkosti. Kolegové jsou to zároveň i moji kamarádi, když něco potřebuju pomůžou a naopak když je to v mích silách pomůžu já jim."
Rin: ,,V cukrárni? Rád chodím do cukrárne! Nepôjdeme sppolu?" vyhŕknem nadšene, no v tom si uvedomím, čo je on zač a čo som ja, tak len skloním hlavu. ,,To by asi nešlo..."
Damien: ,,Já bych chtěl, ale nevím nebál by jsi se?"
Rin: ,,Bál... Naši vás nemajú radi... a keby si sám bez sprievodcu, tak by na teba mohli zaútočiť..." vzdychnem si. Rád by som ho niekam vzal. Vyzerá, že ho zaujíma náš svet a ja by som mu ho rád ukázal...
Damien: ,,Možná kdyby jsi mi půjčil tvoje věci a schoval by jsem vlasy a křídla šlo be to?" napadne mě, průvodce nám emůže ukázat to co mi tady démon.
Rin: ,,ja... neviem..." stiahnem hlavu medzi plecia. Stále mám strach... Mohlo by sa mu niečo stať... Alebo on môže niekomu niečo urobiť... Zahľadím sa zamyslene na neho. ,,Možno... možno by to šlo..." poviem nakoniec.
Damien: ,,Děkuju moc děkuju." řeknu nadšeně a obejmu ho.
Rin: Stuhnem, keď mi je tak blízko, ale držím. Keď sa ho ale už odhodlám chytiť tiež, práve vtedy ma pustí. Vstanem a urobím pár krokov vzad. ,,Takže... prídem večer... Nejako ťa dotanem z tvojho balkónu..."
Damien: ,,Děkuju, ale už bych se měl vrátit, aby mě nehledaly." povzdechnu si.
Rin: Kývnem a postavím sa na kraj útesu. vstane si vedľa mňa a neisto sa zadíva dolu. ,,len rozprestri krídla a drž ich tak. Nemusíš tam odletieť, stačí to len preplachtiť... Chápeš?" poradím mu a roztvorím svoje krídla, aby som mu ukázal ako to myslím.
Damien: ,,Pomůžeš mi, kdybych padal?" zeptám se nejistě je to velká výška.
Rin: Prikývnem, že áno a jemne sa na neho usmejem. Stále sa mi viac a viac zdá taký krehký... Ale stále budem opatrný. Ustúpim mu, aby mohol roztiahnuť krídla, ktoré ma ohromia, až odskočím. Nevyzerali také veľké a krásne.
Damien: Odrazím se a doplachtím až do pokoje. ,,Povedlo se mi to hurá." řeknu nadšeně a vesele poskakuju po terase.
Rin: S úľavou si vydýchnem a vzlietnem tiež. Musím niečo vymyslieť, ako ho prepašovať do mesta bez toho, aby si niekto všimol, že nie je z nás... Možno nejakú parochňu, trochu čiernych pierok...
Damien: Damien Nemůžu usnout jak jsem natěšený a celý můj apartmát je díky tomu pokrytý sněhem. Kdykoli se rozruším je kolem mě.
Rin: Keď už slnko zapadá, sedím na útese. On však nie je na balkóne... Čakám, no nakoniec to nevydržím a aj keď sa mi chvejú uši a mám ich stiahnuté vzadu, prudko zamávam krídlami a za sekundu som prikrčený na jeho terase.
Damien: Jsem v pokoji kolem mě to vypadá jako u nás doma všude bílo ani jsem si nevšiml, že je tolik hodin pořád musím myslet na to co jsem slyšel. Přece by nezautočili zdejší démoni na náas nebo ano? Jeden z učastníků zájezdu si skočil pro pití a vrátil se s polámanými křídly. Boím se teď jít ven.
Rin: Priplazím sa po štyroch ku oknu. Teraz už mám naozaj strach... Ale chcem ho vidieť... nemôžem za to. Zaťukám na okno, ale stále som v pozore pripravený odletieť, keď ma hocikto odhalí.
Damien: trhnu sebou a pomalu jdu otevřít dveře na terasu.
Rin: Netrpezlivo si v ruke prekladám svoj chvost a keď sa pootvoria dvere, ovanie ma chlad a beloba, až sa zľaknem a rýchlo odletím na útes.
Damien: Vyjdu ven a překvapeně se dívám na Démonka co udlétá z mého pokoje.
Rin: Ležím na bruchu a len tak spoza skaly hľadím dolu. Keď si ho všimnem, vykuknem sa. Všimnem si jeho úsmev, preto neodolám a znovu sa veľkou rýchlosťou dostanem pred neho. Stále som prikrčený, takže na neho hľadím zospodu. ,,Rozmyslel si si to?"
Damien: ,,Já neím bojím se dnes napadli jednoho člena zájezdu a polámali mu křídla. Co když se mi to stane taky?"
Rin: ,,So mnou sa ti nestane nič! Budem ťa chrániť vlastným telom!" zahlásim, ale hneď sa spamätám a začervenám sa. ,,A-ale nemusíš... Ja... ja ti môžem priniesť nejaké naše zákusky..."
Damien: ,,No když budu s tebou tak snad si nebudou myslet, že nejsem odtud." špitnu.
Rin: Pousmejem sa a položím pred neho čierne oblečenie a červenú parochňu. Samozrejme, že s otvormi na ušká. ,,Do krídel si môžeš dať pár čiernych pierok... Nie všetci majú čierne perá..." poviem mu a znovu sa poobzerám. Nechcem byť odhalený.
Damien: ,,Nechceš počkat uvnitř než se obléknu." navrhnu mu.
Rin: Zastrihám ušami a prekvapene na neho pozriem. ,,To by som mohol?"
Damien: ,,Pokud chceš tak můžeš." pousměju se a s věcmijdu do koupelny.
Rin: Nechá ma na terase, ale dvere do izby nechá otvorené. Hryznem si do pery, ale nakoniec tam nakuknem. Vyjavene sa pozriem na sneh, čo je všade okolo. Capnem do neho kolenami aj rukami a hneď zabudnem na to kde som a opustí ma strach. Chutnám to biele niečo a hádžem sa do toho so širokým úsmevom na perách.
Damien: Když vyjdu z koupelny a vidím jak se baví pousměju se je jako děti co jsou u nás.
Rin: Práve ležím na chrbte, keď zacítim niečí pohľad. zahloním hlavu a pozriem na neho. Vyjavene zamrkám a posadím sa. Vyzerá ako nádherný démoní chlapec... Síce mi chýbajú jeho biele vlasy, ale aj takto sa mi páči. vstanem a pricupkám k nemu. Z vrecka si vytiahnem čierne pierka. ,,Smiem ja?"
Damien: ,,Budu moc rád já nedosáhnu všude na křídla."
Rin: Postavím sa za neho. Zhlboka sa nadýchnem a len tak bruškami prstov prejdem po jeho hebkých bielych pierkach. ,,Je vás tam viac takých dokonalých ako si ty?" ujde mi z úst a začnem pracovať na jeho prevleku.
Damien: ,,Nejsem dokonalý?" řeknu celý červený.
Rin: Zachichocem sa. ,,Ale si.. teda aspoň pre mňa... teda... podľa mňa... nemysli to nejako zle..." zastrčím mu do krídla posledné čierne pierko. a neodolám. Viem, že by som nemal, ale... musím... Len tak jemne ho objímem jednou rukou okolo brucha a privoniam si k jeho krku.
Damien: Zavrním a spokojeně přivřu oči.
Rin: ,,Takže... ty nikoho nemáš?" spýtam sa, no v tom sa ozve klopkanie na dvere. Trhnem sa a pozriem tam. Keď sa dvere ale začnú otvárať, schmatnem toho chlapca a vystrelím s ním von cez balkónové dvere. Asi tam po nás zostali čierne pierka, tak si domyslia, že ho asi uniesom nejaký démon... teda ja... Na útese sa prikrčím a svojím telom prikrývam to jeho, aby nás nikto neuvidel.
Damien: ,,Klid nemusíš se bát nikdo ti neublíží já bych to nedovolil." řeknu i když jsem v šoku z toho co se stalo
Rin: ,,Ty si myslíš, že ťa budú počúvať? Ja som démon a nemám tam čo robiť..." vydýchavam sa a srdce mi bije tak prudko, že ako som na jeho chrbát nalepený hruďou, asi to aj cíti.
Damien: ,,Řekl bych, že jsi můj host, nedovolil bych jim, aby ti ublížili jsi můj kamarád."
Rin: Prekvapene zamrkám a zleziem z neho. ,,Kamarát?" zopakujem po ňom a šťastne sa usmejem. Potom si ale sklesnuto povzdychnem a záporne zavrtím hlavou. ,,Ber ma ako sprievodcu... mal by si problémy... Nebudem ti robiť problémy... Neboj, teraz ťa nikto nespozná. Si cítiť mnou, takže démonom.."
Damien: ,,Říkej si co chceš pořád jsi pro mě kamarád." usměju se a společně se vydáme k městu.
Rin: Zoskočím z útesu, keď si ale uvedomím, že on nevie poriadne lietať a hneď sa vrátim k nemu. Nevinne sa usmejem, postavím sa za neho, pevne ho chytím okolo trupu a vzlietnem. Stačí ísť len dolu z útesu, tak to ani netrvá tak dlho...
Damien: pevně se ho držím snažím se být klidný jinak mě prozradí sníh
Rin: Položím ho na nohy. Až teraz si všímam, že je nižší a útlejší odo mňa. Prezriem si ho a upravím mu červenú parochňu. ,,Vyzeráš veľmi pekne." usmejem sa na neho a kráčam k mestu.
Damien: ,,děkuju." usměju se a jdu vedle něj
Rin: Zachádza slnko a práve v tento čas mesto ožíva. Keď tu bol so skupinou, skoro nikto tu nebol a mesto bolo prázdne. No teraz okolo nás kráča mnoho démonov. Prezerajú si ho a mne to začína dosť vadiť... Keď ale niekto okomentuje jeho zadok, zavrčím a z trucu ho chytím za ruku, aby bolo vidno, že je tu so mnou.
Damien: Přitisknu se k němu víc cítím se jistější. ,,Proč na mě tak koukají?"
Rin: ,,Už som ti to povedal, si až priveľmi pekný... Ale myslia si, že si jeden z nás, tak to je dobré..." poviem mu potichu a zastanem. ,,Kam by si chcel vlastne ísť? Čo by si chcel vidieť?"
Damien: ,,Chtěl bych do cukrárny a vidět jak se tu žije."
Rin: ,,Výborne, mám rád cukráreň." usmejem sa a ťahám ho do mojej obľúbenej cukrárne. Výklad je plný farebných zákuskov. ,,Ja mám najradešj tie!" ukážem na cukrové kvety a uškrniem sa na neho.
Damien: ,,Ty vypadají lákavě." řeknu a prohlížím si i jiné dobrůtky.
Rin: ,,No a ako sa tu žije? Hmmm... čo ja viem... normálne." zasmejem sa a vypýtam pre seba kvety. ,,A ty si dáš čo? Vyber si, pozývam ťa."
Damien: ,,Dám si to co ty a ještě tady to co vypadá jako mořská pěna." už se těším vypadá to chutně.
Rin: zachichocem sa. "To mám rád tiež!" vezmem nám obom tanieriky so zákuskami a posadíme sa. Ešte zavrčím na čašníka, čo na neho hľadí a zalizuje sa. Môj spoločník na mňa prekvapene pozrie. Pravda, ešte nevidel démona v jeho pravej podobe... ani mu ju nikdy nechcem ukázať...
Damien: ,,Děje se něco?" zeptám se zvědavě a ochutnám kousek z modrého květinového zákusk. ,Mmmm to je lahůdka nic tak dobré jsem ještě nejedl."
Rin: ,,Nie... Ale ešte stále neviem tvoje meno... Ja som Rin." milo sa na neho usmejem. Neviem prečo, ale už sa nebojím jeho, ale skôr o neho. Až príliš si ho prezerajú... Ani sa nečudujem, pretože pekných démoních chlapcov nie je veľa a keď sa nejaký zjaví, hneď ho ostatní lovia pre seba...
Damien: ,,Jmenuju se Damien White."Nevšímám si hladových pohledů ostatních démonů.
Rin: ,,To je pekné meno... hmm.. stačí len Damien? Vieš, ono to je dosť dlhé meno..." začervenám sa zahanbene a radšej si do úst strčím celý sladký kvietok.
Damien: ,,Klidně všichni mi říkají Damien. Jinak ty zákusky jsou vynkající takové dobroty u nás nemáme. Spíš zmrzlinu."
Rin: Spozorniem a zahľadím sa na neho. ,,To je tiež niečo stuhené ako sneh? Ale ten mi nechutil... vieš, ja som ho chutnal tam u teba v hotelovej izbe... ale bola tam zima..."
Damien: ,,Sníh je vlastně zmrzlá voda a zmrzlina to je ovoce a smetana je studená a moc dobrá."
Rin: Zachichocem sa a napchám si do úst poslednú kvetinu. Keď som nervózny, hltám všetko okolo...
Damien: ,,Máte tu zvířata? Zatím jsem žádné neviděl."
Rin: Zamyslím sa. *Hmm... Len kone a draky... Ak teda nerátaš sliepky.* zachechtám sa.
Damien: ,,Vážně živé draky?" zeptám se zvědavě. ,,Ukázal bys mi nějakého?"
Rin: Podvihnem jedno obočie. ,,Vy tam nemáte draky??? Myslel som, že sú všade... jasné, že ich môžeš vidieť."
Damien: ,,Máme velké sněžné lvy a medvědy."
Rin: usmejem sa na neho. je tak zaujímavý... baví ma ho počúvať, ako rozpráva o tom jeho svete. Celý čas ho zasnene sledujem.
Damien: Povídáme si dlouho, že si ani nevšimnu jak se venku setmělo.
Rin: Všimnem si, že hľadí von. Keď sa u nás zotmie, je tma ako vo vreci. usmejem sa. ,,Poď, niečo ti ukážem." vezmem ho za ruku a ťahám ho von. Rovno si ho vezmem na ruky a vyletím do vzduchu. ,,Za útesmi je vidno kúsok slnka, je to pekné." vysvetlím mu a posadím sa s ním do trávy.
Damien: ,,To je nádhera." řeknu okouzlené hrozně se mi to líbí je to jiné než u nás.
Rin: Zahľadím sa na jeho tvár. Stiahnem mu parochňu a usmejem sa na jeho svetlé vlasy. Keď sa na mňa pozrie, poľakane odbočím pohľadom.
Damien: ,,Jsem, že jsem tě ponal, bez tebe bych nevěděl jaké to tu je ve skutečnosti."
Rin: ,,A ako vám to tu vykresľujú? A čo hovoria o nás???" spýtam sa, ale nepozriem sa na neho, lebo sa ho hanbím.
Damien: ,,Říkají, že jste nbezpeční a divocí, nemáte tak moderní věci jako u nás, ale zase tu áte nádhernou přírodu a s tím souhlasím je tu krásně i když bez sněhu bych nedokázal vydržet."
Rin: ,,Nebezpeční a divokí... No, po pravde, takí sme, ale bez dôvodu nikomu neublížime... Teda ja by som tebe neublížil vôbec... aj keď som mal strach... Hovorili nám, že nás chcete skrotiť a robiť nejaké výskumy alebo čo... Ale ja si nemyslím, že ste takí zlí." usmejem sa na neho.
Damien: ,,Já o tom nic nevím, ale i kdyby to byla pravda nemám takové postavení abych o tom mohl vědět." řeknu s úsměvem a přitisknu se k němu.
Rin: ,,Rád by som videl ten sneh... keď hovoríš, že je všade okolo..." zahrabnem do trávy pod nami a usmejem sa na neho.
Damien: Soustředím se a okolí kolem nás nehám pokrýt sněhem. ,,Já mohl bych dát kolem i víc sněhu, ale bojím se, aby na to někdo nepřišel."
Rin: Poposadnem si a obzerám sa. Teraz nesvieti slnko tak silno, takže to hneď nemizne. Vzdychnem si. ,,Naozaj by som rád šiel s tebou tam k vám... Ale teaz som rád, že som tu, lebo si tu ty." začervenám sa a pozriem radšej na sneh podo mnou.
Damien: ,,I já jsem rád, že jsi tu semnou bez tebe by mi bylo smutno."
Rin: Zahľadím sa na neho. Teda skôr na jeho pery... Neviem, ako to je u nich... možno sa ani nebozkávajú... Ale neudržím to v sebe a prikloním sa k nemu. Len čo sa dotknem jeho pier, hneď sa prudko odtiahnem. ,,Mali by sme ísť... aby ťa nehľadali..."
Damien: Sedím neschpný pohybu jen prstyse rotknu rtů a překvapeně se na něj podívám. Proč to udělal a co to znamená pro něj, znamená to u nich to samé co u nás? V hlavě mám plno otázek a netuším na ktewrou se mám ptát první.
Rin: Vidím jeho vyjavený pohľad a vstanem. ,,Prepáč... prepáč... Nemal som to urobiť... Tak.. tak poďme... Prpeáč, len som neodolal, je mi s tebou dobre..."
Damien: ,,Proč jsi mě políbil? A co u vás znamená polibek?" U nás ji to dovolí jen ti co spolu tvoří vážný pár, ale tu je to možná normální.
Rin: Posadím sa k nemu. Mám mokrý zadok od snehu, ale to si teraz nevšímam. Zahľadím sa mu do očí. ,,No... Keď sa mi niekto páči... veľmi páči... a je na mňa dobrý... tak mám chuť... teda... no..." celý červenám. Čo mu mám povedať? ,,No... teda... jednoducho... sa mi páčiš... veľmi... a tak... by som ťa bozkal ešte raz.. ale tváriš sa divne, asi to necítiš.. to čo ja... Prepáč." rozprávam chaoticky.
Damien: Chvíli mi trvá než pocopím co se mi asi snaží říct a zčervenám. ,,U nás se líbáme jen když to s tím druhým mislíme vážně a chce s ním trořit pár." mluvím tiše a nejsem si jistý jestli mě vůbec slyšel.
Rin: Zaklipkám očami. ,,Aha... Tak prepáč... To asi necítiš... Tak to už viac neurobím, prepáč. Budem sa krotiť... Aj keď to je pri tebe ťažké, si tak krásny..."
Damien: ,,Trochu se bojím jedu pryč za měsíc a pak už se nemusíme vidět a já se bojím, že čím víc ti budu blíž tím víc mi budeš chybět."
Rin: Skloním hlavu a sklopím uši. ,,Máš pravdu... prepáč mi." usmejem sa na neho a vstanem. ,,Poď, vezmem ťa späť. Môžeš to vysvetliť, že som ťa uniesol a že si mi ušiel..."
Damien: ,,Nebudu lhát jsi můj kamarád a já se za naše přítelství nestydím." řeknu apřitisknu se k němu.
Rin: Odtlačím ho. ,,Nie, nie prestaň! Damien, to nemôžeš. Povieš, že som ťa uniesil, dobre?" zahľadím sa mu pevne do očí. Nemôžem mu robiť problémy.
Damien: ,,Tím pádem se chci vrátit až před koncem pobytu." řeknu vážně
Rin: Vzdychnem si. ,,Bojím sa, že by ťa nevzali... vieš...ono to nie je také ľahké... Počul som už o tom, že sa nejakí z vás stratili. Ale potom už o nich nebo počuť nikde... Nechcem, aby sa ti neičo stalo... Poď, vrátime sa."
Damien: ,,Tak aspoň pár dní prosím." smutně se na něj podívám a přitisknu se k němu.
Rin: ,,Ja za tebou budem chodiť... Sľubujem..." pošepkám. Naozaj sa bojím. Toto sa nemôže... Nemôže si len tak zmiznúť a potom sa usmiaty vrátiť. Pevne ho objímem a vzlietnem.
Damien: Donese mě až ke mně do pokoje. Než mi stihne odletět políbím ho. Jn doufám, že mě to nakonec nebude mrzet.
Rin: Prekvapí ma ten bozk a keď sa odtiahne, zahľadím sa mu do očí. Zhlboka sa nadýchnem a prudko sa mu prisajem na pery. Jeho bozk bol len na pery, ale tento môj je hlbší. Začešem prsty do jeho bielych vláskov a vychutnávam si jeho ústa.
Damien: Podvolím se mu a nechám ho, aby mě líbal líbí se mi to, je vášnivý, ale přitom jemný, aby mi neublížil.
Rin: Všimnem si, že s av jeho izbe zapne svetlo. Otočím si ho chrbtom a pošepkám mu do ucha: ,,Prepáč mi to. Ja sa vrátim." Keď sa otvoria balkónové dvere, vycerím zuby, zamračím sa na nejakého chlapa s bielimi vlasmi. Sotím do Rina, až spadne na kolená a nepriateľsky zavrčím: ,,Toto je naša krajina, nie vaša!" prudko vzlietnem a tým sa uhnem svetelnej gule. Len aby to Damien nepokazil..
Damien: Vyděsí mě změna jeho chování a tak vážně vypadám jako v šoku z únosu. ,,Já nevím nic si nepamatuju a nechci si vzpomenou." řeknu a stočím se na posteli pod tenkou dekou.
Rin: Zhlboka dýcham a srdce mi bije ako šialené. Videl som jeho pohľad... Bál sa ma... Pozriem sa z útesu dolu na hotel. Už sa tam asi nedostanem... Budú ho chrániť... teda aspoň myslím...
Damien: Přestěhují mě a hlídají každý můk krok, jen v klupelně mám chvilku klidu. Stýská se mi po Rinovi.
Rin: Stále ho chodím sledovať, ale naozaj ho chránia... Aj keď mi doma povedali, že ho nechránia, že chcú chytiť démona a takto na to majú dôvod... Vzdychnem si. Čo mám robiť? Pozriem sa do zrkadla. Ja by som s anemohol prezliecť za jedného z nich... to by určite nevyšlo...
Damien: Po týdnu trochu poleví a podaří se mi utéct si sletět dolů z hotelu no málem jsem si natloukl, ale jsem veknu a snad najdu Rina.
Rin: Hryznem si do pery a prepaľujem očami snehovo biele perie, čo sa vznáša nad zemou a nakoniec dopadne na nohy. preglgnem a porozhliadnem sa. Ja musím... Prudko švihnem krídlami a rýchlosťou blesku zletím dolu a potom s ním hore na útes. Všetko to trvalo možno pár sekúnd. Keď dopadneme, pevne ho objímem a nechcem pustiť.
Damien: ,,Rine." řeknu šťastně a přitulím se k němu, nechci aby mě pouštěl, je mi s ním krásně. ,,Chyběl jsi mi hrozně jsi mi chyběl."
Rin: ,,Ty mne tiež.. ale nadalo sa k tebe dostať..." vzdychnem si a obtriem sa lícom o to jeho. zahľadím sa mu do očiek a nakonec ho bez rozmyslu začnem bozkávať.
Damien: Oplácím mu polibky. Nechci se vrátit do hotelu, chci tu být sním. Přál bych si, aby tahle chvíle trvala věčně.
Rin: Povalím ho pod seba a zájdem mu rukou pod tričko. Neorzmýšľam nad tým, že by sa mohol zľaknúť alebo by sa mohol nahnevať.. nemyslím na nič, len na jeho telo a bozky.
Damien: Omámený polibky a vůní bílích růží květoucích všude kolem nás Podlehnu touze která se vě mně probouzí.
Rin: Vtesnám sa nedzi jeho nohy a zájdem mu rukou na stehno. Pohladím ho po ňom a začnem mu pomaly rozopínať nohavice. pri tom z jeho úst skĺznem na jeho krk a ochutnávam ho.
Damien: Nebráním se spíš naopak Spolupracuju a vnímám jen Rina. Toužím po něm a je mi jedno jaké to může mít následky.
Rin: Keď sa vôbec nebráni, skôr naopak, pomáha mi, rozopnem mu nohavice úplne a stiahnem mu ich. Presuniem sa nižšie a prisajem sa mu perami na vnútorné stehno. Tam má ešte jemnejšiu a svetlejšiu pokožku ako na tvári. Dlaňou ho hladím po bruchu a až na hruď.
Damien: Spokojeně zavzdychám a dám nožky víc od sebe, je příjemné co mi dělá,moc příjené nic takové jsem necítil.
Rin: Zhlboka sa nadýchnem a pozriem na jeho tvár. Má privreté oči a spokojne sa usmieva. nemal by som robiť toto... ,,Si taký nevinný... Nemôžem ťa poškvrniť..." vzdychnem si a presuniem s anad neho na štyri, aby som mohol znovu chutnať jeho pery.
Damien: Přitáhnu si ho blíž a vášnivě ho políbím, brzy mi to, ale nestačí a začnu se k nimu tisknout co nejvíc můžu.
Rin: Cítim, že je ccelý rozpálený a nakoniec aj napriek strachu z toho, čo sa môže stať, mu roztiahnem nohy a obliznem si prsty. ,,prepáč... ale ja musím..." vzdychnem
Damien: Nechápu proč to říká, ale pak to pochopí, Trošku bolestně zanaříkám, ale Rin mě hned začne líbat a šeptat uklidňující slůvka.
Rin: Pripravujem si ho na svoj vstup a popri tom ho láskam, aby sa veľmi neľakal. Presuniem pery k jeho hebkému bielemu ušku a pošepkám: ,,Dýchaj zhlboka a buď uvoľnený."
Damien: přikývnu a nažím se ubolnit, ale bolestně vzlyknu přece jen to trošku zabolí.
Rin: ,,Pššššššt." priložím mu prst na pery a zasuniem sa do neho celý. Je to zvláštny pocit. Mal som síce dievča aj takto, ale toto je úplne iné... Vzdychnem si vzrušene a opriem sa dlaňami vedľa jeho hlavy. Chvíľku takto pobudnem a hľadím mu do očí.
Damien: trošku se po chvíli zavrtím a zavrzdychám nebolí to naopak je to hodně příjemné. Přitáhnu si ho k polibku a pokusím se pohnout.
Rin: Zachechtám sa na ňom a začnem vlniť panvou proti nemu. Keď z jeho pier ujde vzdych, neodolám a pritvrdím.
Damien: Užívám si to co jsem znal jen z vyprávění, ale je to mnohem lepší než jsem si myslele.
Rin: Sám sa začne vlniť proti môjmu telu. Zalíznem sa a prudko sa mu prisajem na ústa. Jednou rukou mu podvihnem zadok, aby som mohol do neho prudko prirážať. nejako zabúdam na jeho krehkosť a nevinnosť... chcem si to užiť!
Damien: Užívám si s ním nevnímám okolí ani to jak se kolem nás mění okolí v ledovou krajinu.
Rin: Keď už cítim, že som na vrchole, trhnem sa a pozriem za nás. ,,Niekto sa blíži." pošepkám a odtiahnem sa od neho. Nechce sa mi z neho, ale upútali sme pozornosť. Damien vyzerá dezorientovane a omámene, tak si ho rýchlo vezmem na ruky a vyletím do vzduchu. Hneď sa za nami vydajú aj strážcovia.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama