VII. Kapitola

10. června 2012 v 18:06 | Maya a Barunka |  Některé chyby se nedají napravit (dokončeno)
Tak je tu další kapitola užijte si ji
Beta Flo
Věnované Frux, aby jí nebalo smutno Usmívající se


David:

"Poriadne sa obleč, lebo vonku je chladno." Usměje se na mě. Obleču se s trochou pomoci a jdeme ven.

"V takové zimě už nebudou labuťky malé, ale už jsou vyrostlé." Řeknu smutně.

"Škoda, ja som ich chcel vidieť." Chytí mě za ruku a společně jdeme do parku. "Tak čo budeme robiť ako prvé?" zeptá se a já chvilku přemýšlím než se rozhodnu.

"Půjdeme na houpačky a na kolotoč!" řeknu vesele.

"Hurá. Tam som presne chcel ísť."

"Tak honem," utíkám ke hřišti, nikdo tam není, a tak se na mě nikdo nedívá, jak na blázna. Posadím se na houpačku a Kei mě začne houpat. "Teraz sa silno drž." Když se houpám vysoko, šťastně se směju, je to užasné jako ptáček létím, zkusil bych se pustit, ale Kei řekl, že bych si mohl ublížit a to nechci. Nechá mě dohoupat a pomůže mi vstát. "Hmmm, nechcel ísť niekto na kolotoč?" zeptá se s usměvem.

"Já!" vykřiknu a ženu se ke kolotoči, hned se na něj posadím a sleduju usmívajícího se Keie, potom si na stromě všimnu veverky a ta si nakonec získá moji plnou pozornost.

"Hej, David. Tu som." Zamává mi Kei rukou před obličejem.

"Pšš. Tam je veverka, ale je špinavá. Veverky mají být oranžové a né černé," ukážu na stom.

"Prepáč." Zašeptá. "Možno je to nejaký iný druh."

"Myslíš, že si barví kožíšek, jako mamka vlasy?" zeptám se.



Kei:

"To určite nie." Pohladím ho. "Už sa taká narodila."

"Mohl bych si pořídit veverku domů, jako mazlíčka?" opýta sa ma roztomilo s naklonenou hlavičkou.

"To asi nepôjde. Veverička musí skákať po stromoch a to by v tvojej izbe nemohla. Ale možno by si si mohol vybrať nejaké iné zvieratko." Snažím sa mu to nejako vysvetliť.

"Zeptáme se mámy a táty. Možná nám pořídí nějaké zvířátko, viděl jsem obchod a tam se prodávají." Povie vážne.

"Fakt? Tak to sa tam môžeme ísť cestou domov pozrieť. Možno sa ti nejaké zapáči a potom presvedčíme tvojich rodičov." Zdvihne ku mne svoj natešený zrak.

"Opravdu? Ty jsi skvělý! Bude se ti tam líbit a možná si budeme moc i pohladit zvířátka." Prikývnem a vrátim sa ku našej činnosti. "Maličký, chceš, aby som ťa poriadne roztočil na kolotoči?"

"Ne jen trochu, já se bojím, když se točí moc." Prizná a sklopí pohľad.

"Tak dobre. Keby to už bolo rýchlo, tak povedz a spomalím." Začnem ho pomaly točiť. Robím to dovtedy, kým nemá dosť.

"Já se točím a to už nejsem na kolotoči." Zasmeje sa.

"Tak to musím počkať, kým to prejde. Lebo keby si sa postavil, zatočíš sa celý a padneš na zadok." Poslúchne ma a počká, kým to prejde. Potom sa ideme pozrieť na zvieratka. "Tu to je, pozeráš? Ráj zvierat." Poviem predtým, než tam vstúpime. "Ostaň pri mne. Spolu sa pozrieme na všetky zvieratká, čo tu majú. Dobre?"


David:

"Dobře." Neochotně ho chytnu za ruku, nejraději bych se rozběhl, a co nejrychleji se podíval na všechny zvířátka. Zastavíme se u králíčků

"Chceš ich pohladkať?" podívá se na mě Kei.

"Opravdu můžu? Jsou tak hezcí koukej jaké mají oučka a čumáček, a tam ten jí něco zelené a vypadá při tom legračně." Sleduju králíčky, jak hopkají ve výběhu.

"Môžeš. Ale opatrne, aby sa ťa nezľakli. Pre nich si veliký, vieš." Opatrně si vezmu jednoho králíčka.

"Koukni, jak je roztomilí." Usměju se.

"A neboja sa ťa, cítia, že si dobručký." Poví Kei s úsměvem.

"Poprosíme, jestli nám koupí králíčky, kdyby jsme měli jednoho, tak by mu bylo smutno." Napadne mě a doufám, že to rodiče dovolí.

"Dobre, jeden bude tvoj a druhý môj. Budú spolu, tak ako my dvaja." Řekne Kei.

"Ano, nejlepší přátelé," položím králíčka za ostatními králíčky a obejmu Keie.

"Najlepší priatelia. Navždy." Pevne mě obejme. V kapse mikiny mi zazvoní mobil.

"To je maminka," ukážu mu jméno na displeji.

"Tak by si to mal zdvihnúť a povedať jej, kde sme." Zvednu mobil.

"Ahoj mami... Jsem v pořádku... Ano, Kei je semnou, jsme v Ráji zvířat a díváme se na králíčky... Hned ti ho dám. Kei, chce tě moje máma."

Kei:

"Dobrý deň, je v poriadku. Práve spolu vyberáme králiky. Rád by som ich rovno kúpil. Teda, ak mu ich dovolíte."

"Dobře, kupte mu je a i věci k nim, potom vám to zaplatím. V pět hodin je večeře a myslím, že jste se nestavili někde na oběd, že?" povie chladne, ale prekvapí ma, že to vôbec povolila.

"Nie, tak dobre sa zabával v parku. A ďakujem, že mu to dovolíte. Bude šťastný." Položím telefón a podám ho Davidovi. "Maličký, vyber si dvoch králikov."

"Můžu? Opravdu?" šťastne vypískne a začne vyberať králikov. ,,Co tyhle dva?" ukáže na svetlo hnedého a čiernobieleho.

"Sú krásni." Usmejem sa. "Ešte im, ale musíme vybrať klietku a všetko ostatné, aby sa mali u nás vynikajúco."

"Nebude jim v kleci smutno? Mohli by běhat u mě v pokoji." Opýta sa starostlivo.

"Maličký, keď budeme doma, budú ti behať po izbičke. Ale keď budú doma sami, musíme ich dať do klietočky. Sú to potvorky a mohli by ti niečo obhrýzť. A budú spolu, takže smutno im určite nebude."

"To by šlo." Prikývne a spoločne ideme vybrať ďalšie veci, keď sa vraciame späť ku králikom, svetlo hnedého drží jeden muž. David sa na mňa vystrašene pozrie. "On mi ho vezme a druhý králíček bude smutný." Na nič nečakám, musím to vyriešiť.

"Počkaj tu. Hneď sa vrátim." Usmejem sa na neho a idem k tomu mužovi. Presvedčiam ho, ako najlepšie viem. No nič nezaberá. Nakoniec mu poviem, čo sa naozaj stalo a šokovaný mi podá králika. "Ďakujem." Zašepkám a utekám s ním k Davidovi. Po ceste zoberiem aj toho hnedého.

"Maličký, pozri sa. Už budú navždy spolu." Usmejem sa a vložím ich do klietky.

"Ušáku." Nádherne sa usmeje a privinie k sebe králička. Potom ideme zaplatiť. "Kei, jak to dostaneme všechno domů?" opýta sa zvedavo David.

"No odnesieme to. Ty zoberieš klietku s králikmi a ja zvyšok. Ale musíš na nich dať dobrý pozor." Prikývne a vezme klietku. Spolu pomaly dôjdeme domov. Tam ho pochválim, aký je šikovný.

"A teraz choď ukázať králikom tvoju izbu. Nezabudni o nich povedať mačičke." Ešte ide ukázať králiky mamke a potom do obývačky otcovi. Až potom ide do izby. Ja sa zastavím pri Davidovej matka, v skratke jej poviem o tom, kde sme boli, a čo sme robili. Potom utekám za maličkým, nechcem ho nechávať dlho samého.


 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Frux Frux | Web | 10. června 2012 v 18:15 | Reagovat

Děkuju za věnování.. No nebyl jsem  smutná, když jsi přidala další díl (děkuju za věnování :-*), ale teď jsem smutná zase s maličkéého :-( chová se jak malé dítě, ale aspoň se nijak netrápí a žije si ve svém světě. Jsem zvědavá, co se bude dít dál :-) ...Abych nezapomněla, tak se těším na neděli! :-D Krásná kapitola holky :-*

2 keishatko keishatko | Web | 10. června 2012 v 18:45 | Reagovat

som zvedavá či sa z toho dostane a čo sa potom stane s Keiom...teším sa na pokračovanie

3 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 10. června 2012 v 21:08 | Reagovat

No... Na to jak to začínálo, se mi líbí, že jsou teď spolu... Doufám, že Kei neodejde a nenechá tam Davida samotnýho... Hezký dílek

4 tsuky tsuky | 11. června 2012 v 12:02 | Reagovat

tak to už hej....na začiatku som sa bála ako to bude ale teraz som naozaj rada....krásne :-)

5 Rhea Rhea | Web | 11. června 2012 v 13:35 | Reagovat

Chudák David. To by mě zajímalo, kdy se vzpamatuje, tedy jestli vůbec někdy. Pěkná kapča. :-)

6 katka katka | 13. července 2012 v 18:32 | Reagovat

je to tak krásné ale i smutné je mi jich líto obou

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama