IX. kapitola

24. června 2012 v 11:44 | Maya a Barunka |  Některé chyby se nedají napravit (dokončeno)
tak je tu další díl chyb. Jak dopadl první den v nové škole?


David:

Dám si oblečení do školy a králíčkům snídani, vezmu ještě batůžek s věcmi a jdu dolů na snídani. "Maličký, najprv si odlož desiatu, aby si ju nezabudol a môžeme raňajkovať. Urobil som ti horúce kakao, tak pozor, aby si sa nepopálil." Schovám svačinu, a pak opatrně upiju kakao.

"Musíme pít pomalu, aby jsme si nespálili jazyk."

"Presne tak." Usměje se a položí přede mě snídani. "Dobrú chuť." Po snídani dáme talíře do dřezu. "Tak David, môžeme?"

"Já mám trochu strach, co když se mi tam nebude líbit?"

"Budem tam s tebou, a keď sa ti niečo nebude páčiť, povieš mi o tom. Spolu to nejako vyriešime. A keby to bolo veľmi zle, tak niečo vymyslím, aby si tam už nemusel."

"Ty jsi skvělý, víš to." Kouknu na hodiny "Už bysme měli jít." Natáhne ke mně ruku a čeká, jestli se ho chytím. Chytnu ho za ruku a společně jdeme k nové škole, čím jsme blíž, tím pevněji ho držím a tisknu se k němu.

"Pokoj, maličký to bude dobré." Jakmile vejdeme na školní dvůr stuhnu. Je tu moc lidí a to nemám rád.

"Všichni na nás koukají, nelíbí se mi to." Špitnu a bojácně se dívám kolem sebe, Kei mě k sobě přitiskne k sobě.

"Pozerajú sa na krásneho chlapčeka a závidia mi, že je to môj najlepší kamarát a nie ich."

"Myslíš? Možná tu najdu kamarády, ale ty jsi nejlepší." Usměju se, společně jdeme dovnitř a Kei se jednoho kluka zeptá, kde je ředitelna. Před ředitelnou mě Kei posadí na židličku.

"Vydržíš to tu chvíľočku sám? Ja hneď prídem." Podívá se na mě zvědavě.

"Jo, jsem přece šikovný kluk," usměju se, jak sluníčko, z batůžku vytáhnu plyšovou kočku a nic okolo mě nezajímá.


Kei:

Pohladím ho a vojdem do riaditeľne. Našťastie riaditeľ už o všetkom vie a upozornil aj učiteľov. Nepovedal im presne, čo sa stalo, len ich varoval. Dá mi pre nás rozvrh a idem k maličkému. Zohnem sa k nemu a usmejem sa. "David, dobrý chlapček, zvládol si to." Pohladím ho po vlasoch. "Ale teraz už musíme do triedy."

"Já vím, povídal jsem si s Mickou, ale já nevím, kde máme třídu, ty to víš?"

"Viem, povedal mi to náš riaditeľ." Chytím ho za ruku a zastavím až pred triedou. "Maličký, odlož teraz Micku. A keď budeš pripravený, vojdeme dnu." Schová Micku do batôžka. Párkrát sa zhlboka nadýchne a nakoniec neisto prikývne. Otvorím dvere a pozdravím sa učiteľovi. David to zo začiatku celkom zvláda, až kým sa nemáme predstaviť.

"Já- já..." Vyľakane sa za mňa schová. Pokúsim sa nejako zvládnuť tu situáciu a usmiať sa.

"Ahoj. Som Kei a za mnou je David. Má troška strach z ľudí, ale je šikovný a dobrý chlapček. Však?" on troška vykukne, ale vidím, že sa stále bojí. Nastavím mu ruku a on ma za ňu chytí. Nahnem sa k nemu. "Ideme si sadnúť do lavice, aby sme sa toho mohli veľa naučiť." Žiaci z triedy po nás čudne pozerajú a jeden začne mať blbé poznámky. No stačí jeden môj pohľad a stíchne. "Tak ideme, maličký?"


David:

Sednu si do lavice. K překvapení všech mi sice dělá problém mluvit před tabulí, ale když se mě učitel na něco zeptá, pokaždé odpovím správně." Kei se ke mně nakloní.

"Ty si taký šikovný a múdry. Som na teba hrdý." Usměju se a zapisuju si všechno, co nám řekne učitel. Za chvíli zazvoní a kolem naší lavice se shromáždí celá třída. Kei zůstane při mě a povzbudivě se na mě dívá. Nejistě odpovídám na otázky a pokaždé se podívám na Keie, jestli jsem to řekl správně. Po pěti minutách je to na mě moc a schovám se do svého světa a ostatní ignoruju. Kei poprosí, aby odešli, ale já už jsem ve svém světě. Nakonec, abych je vnímal, chodí po jednom. "Maličký, už odišli."

"Bylo jich moc já, nevěděl jsem, s kým mám mluvit," řeknu smutně.

"To je v poriadku. Zvládls to úžasne." Pohladím mě po tvářičce. "A za to dostaneš odmenu. Cestou domov ti kúpim zmrzlinu."

"To bude skvělé." Raduju se, zmrzlinu mám moc rád.

"Ale ešte musíme vydržať pár hodín. Ale ako tak pozerám, ty toho vieš tak veľa, že ti školu takmer netreba."

"Četl jsem hodně knížek, co jsi byl pryč," přiznám neochotně.

"Naozaj? Tak to je super. Musíš mi o nich porozprávať, ale teraz tichučko, začína ďalšia hodina." Snažím se soustředit na hodinu, ale venku zrovna vidím živou kočku a ta je mnohem zajímavější než dějepis.


Kei:

Presne viem, na čo sa pozerá, ale nechám ho tak. Poznámky zapisujem a učiteľ sa zaoberá len svojou prednáškou. Keď mačka zmizne, zasa sa venuje hodine. Všetky zvyšné hodiny prebehnú podobne. David dokonca zvláda aj prestávky. Našťastie k nemu chodia po jednom a iba na chvíľu. Musím im potom poďakovať. Zazvoní a my ideme na obed. Vo dverách sa David zarazí. Je tu veľmi veľa ľudí, oveľa viac ako v triede a už tam to ťažko znášal. Postavím ho za seba. "Drž sa ma a za žiadnych okolností sa ma nepúšťaj." Vyberiem sa nám po obedy s Davidom za chrbtom. Pevne sa ma drží. Z ničoho nič začujem jeho vyľakaný výkrik. Niekto do neho zozadu vrazil. Okamžite sa otočím k Davidovi a objímem ho. "Maličký, tíško." Celý sa v mojom náručí klepe.

"Já se bojím." Zdvihnem ho do náručia a nesiem preč. Pohľady ostatných sú mi ukradnuté. Tíško plače do mojej hrude. "Nezlobíš se na mě?"

"Vôbec." Usmejem sa a vojdem s ním do triedy, ktorá je prázdna. Položím ho na stoličku a začnem mu stierať slzičky.

"Musíš mít hlad a já tě nenechal najíst."

"Ja hlad nemám. Skôr sa bojím o tvoje bruško, aby nebolo prázdne. Ale ešte mám niečo v batohu." Začnem tam hrabať a vytiahnem sušienky s čokoládovými kúskami.

"Maminka říká, že mlsat můžu až po pořádném jídle." Povie smutne.

"Tak teraz urobíme výnimku, lebo normálne jedlo nemáme a tvoje bruško musíme aspoň troška naplniť."

"Tak jo, maminka se zlobit nebude, když tu není." Zoberiem si jednu sušienku a tú jem po celý čas. Nechám Davida, aby zjedol celý balík sušienok. On to potrebuje oveľa viac.


David:

"Byl to skvělý oběd," usměju se, jakmile sním sušenky. "Ale mamince to raději neříkej."

"Dobre. Neprezradím jej to. Zajtra nám urobím väčšiu desiatu, aby sme mali niečo aj na obed."

"Možná zítra dokážu být v jídelně." Pokusím se usmát.

"Vyskúšame to. Ale pre istotu niečo zoberiem, aby si nehladoval." Do třídy začnou přicházet žáci. Zbytek školy byl už v klidu ani cestou domů se nic zvláštní nestalo. "David, bež skontrolovať králičky a ja nám zatiaľ pripravím oneskorený obed. A nezabudni ich odo mňa pozdraviť." Vběhnu do pokoje a dám oběd králíčků, nakonec jim povídám, co všechno se stalo ve škole a nevnímám, že mě Kei volá. "Maličký, obed je hotový," řekne Kei a usměje se na mě.

"Ahoj králíčkové, jdu taky jíst," zamávám jim a jdu s Keiem dolů.

"Vieš, že si úžasný." Usměje se a posadí se ke stolu. Usměju se.

"Ty jsi nejlepší na světě."

"Papaj už." S chutí se do jídla pustím, mám velký hlad, a tak všechno sním. "Čo chceš teraz robiť? Pôjdeme sa učiť alebo hrať sa s králičkami? Či máš chuť na niečo iné?" zeptá se při utírání nádobí.

"Mohly bychom se rychle poučit a zbytek dne se bavit."

"Výborně." Usměju se. "Ale asi mi budeš musieť s niektorými vecami pomôcť, nie som taký šikovný ako ty."

"To není pravda, jsi skvělý!" odporuju mu.

"Ale nie až taký, ako ty." Usměje se. "Teraz šup, ide sa učiť."
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 tsuky tsuky | 24. června 2012 v 12:14 | Reagovat

Chudák maličký.....ale Kei sa o neho pekne stará

2 keishatko keishatko | Web | 24. června 2012 v 13:05 | Reagovat

zvládli to spolu veľmi dobre :)

3 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 24. června 2012 v 18:01 | Reagovat

První den zvládli dobře ^^ Snad nebude nikdo dělat problémy a David se rychle adaptuje v novém prostředí a mohl by se vrátit do normálu

4 Rhea Rhea | Web | 26. června 2012 v 12:07 | Reagovat

David je chudáček, ale jsem ráda, že se o něj Kei stará přímo ukázkově. Pěkná kapča.

5 frux frux | Web | 30. června 2012 v 8:04 | Reagovat

Omlouvám se za tak pozdní komentář.  
Kei se o Davida pěkně stará. Jsem ráda, že jej tak ochraňuje. No snad to tak nezůstane navždycky :-(
Těším se na další díl :-)

6 katka katka | 13. července 2012 v 18:48 | Reagovat

přeji si aby se David uzdravil ale nebude Keie potom nenavidět

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama