9. Kapitola

2. června 2012 v 20:54 | Maya a Barunka |  Osudové Puto (dokončeno)
Další díl Puta, dnes bez bety


Yin: Pomaly dôjdem k rodičom. Pri každom pohybe cítim, bolesť, ale nie je to až také zlé. Keď sa s otcom i matkou pozdravím, začnem im všetko vysvetľovať. "Áno, toho démona som zabil." Odpoviem otcovi. "Ale niečo sa mi nezdá. Príliš sa o neho snažia. Myslím sa, že bude na ňom niečo zvláštne. Možno nejaká schopnosť." Zdôverím sa im s mojimi podozreniami. "Hlúposť." Odsekne otec. No matka sa ma zastane. "Ja súhlasím s naším synom. Už len to, že môže mať deti, je zvláštne samo o sebe. Preto si myslím, že je pravdepodobné, že to nebude jediná jeho schopnosť. Matka príroda by ti nevybrala za manžela niekoho, kto je slabučký." Ešte niekoľko minút o tom diskutujeme, až otca presvedčíme. "Ospravedlňte ma, ale som unavený z boja." Oznámim im, keď sa mi zatvárajú oči a len tak, tak sa snažím nezívať každú chvíľu. "To chápeme, synček." Pobozká ma matka a ja s prianím dobrej noci kráčam do spálne k láske. Len čo tam dôjdem, úplne vyčerpaný si ľahnem k miláčikovi, ktorý sa ku mne pritúli a ja behom chvíľky zaspím. Ráno sa zobudím celý rozlámaný. Bolí ma každý kúsok tela a tak ostanem radšej ležať. No vôbec mi to neprekáža, lebo pozorujem pokojnú tváričku môjho drobčeka. Po pár minútach sa preberie aj on. ,,Dobré ráno miláčku. Jak se cítíš?" Zaznie jeho starostlivý hlas. Miesto pozdravu ho pobozkám. "Cítim sa ako po boji s démonom." Pousmejem sa.


Akio: ,,Dneska budeš celý den odpočívat a já se o tebe budu starat, miláčku." usměju se, obléknu a jdu požádat o snídani do postele. Yin si odskočí do koupelny a pak se posadí zpátky na postel. Objednám snídani a pak jdu za královnou poprosit jestli by bylo možné starat se o Yina místo učení. ,,Prosím paní královno, slibuju, že se všechno doučím. Jen bych teď chtěl být s Yinem než mu bude líp." královna se podívá na krále než odpoví. ,,Dobře, můžeš se o něj starat, ale sem tam by sis mohl přečíst jedno z knih co jsem ti dala, abys nezapomněl co ses naučil.." Přikývnu a jdu za Yinem cestou potkám služebnou, která nám nese snídani. V pokoji si sednu za miláčkem a popřeju mu dobrou chuť. Yin vezme kousek snídaně a přiloží mi ho k ústočkám. Sním to a na oplátku začnu krmit Yina, je to roztomilé a příjemné, navíc i zábavné když se netrefíme do pusy. Drobečky po snídani, co mám kolem úst yin odstraní polibky a nakonec mě políbí na´ústa."Milujem ťa." šeptne a v jeho hlase je slyšet radost, z toho, že jsme spolu, zčervenám ,,Já tebe taky." usměju se, oddělám tác s jídlem a přitisknu se k němu."Ak chceš, môžeme sa ísť prejsť. To ešte zvládnem." navrhne, ale já myslím, že na procházku je brzy po tom co se včera stalo. ,,Mě se nikam nechce." zavrtí se a zalezu s Yinem pod peřinu. "Popravde ani mne, ale nechcel som ťa obmedzovať. Viem, ako máš rád záhradu." přizná Yin a stáhne si mě do náručí a začne mě hladit. Zavrní a začnu ho líbat, hrozně rád se s ním líbám, příjemně mě při tom šimrá v bříšku, jako by se mi tak pohánělo hejno motýlků.


Yin: Oplácam mu bozky. Po nejakej dobe mu do ústočiek vkĺznem jazykom. Nesmelo sa ku hre pridá, ale necháva ma viesť ho. Po chvíli sa musím odtrhnúť. Bojím sa, že by som sa vzrušil. Akio nespokojne zamrnčí a žiada si ďalší bozk, ale ja ho jemne odstrčím. Zbadám jeho prekvapený a troška ranený výraz. Nemôžem sa pozerať na tie posmutnené oči. Rýchlo si skryjem hlavu do jeho hrude. "Prepáč, prosím, prepáč. Milujem ťa a práve preto nemôžem pokračovať." Drobček je po týchto mojich slovách ešte zmätenejší. ,,Dělám něco špatně?" Opýta sa ma a ja cítim neistotu v jeho hlase. "Nie, láska. Vôbec nie. Ale pamätáš sa na svadobnú noc a problém je ten, že sa bojím, aby som to neurobil skôr, ako budeš sám chcieť. Tvoje bozky zbožňujem a moje telo na nich aj reaguje." Drobček celý sčervenie, zrejme nemá potuchy, ako moje telo reaguje na jeho dotyky. ,,Já bych to chtěl, ale bojím se, že to bude bolet a to nechci." Oznámi mi takým spôsobom, ktorý hovorili, že ak by som to chcel, tak to urobí, ale iba kvôli mne. Toto však úplne zavrhnem. "Nie, drobček. Počkáme." Usmejem sa. "Len sa možno niekedy stane, že preruším naše bozky." Nežne mu pohladím tváričku. ,,Vážně to nevadí? Rád se s tebou mazlím a líbám, ale toho zbytku se bojím." Povie neistým hlasom. "Ja viem, slniečko. Sľúbil som ti, že počkám a to aj dodržím." Pritiahnem si ho k sebe a pevne objímem, aby som mu povedal nie príliš príjemnú správu.. "Zajtra znova poletím k hraniciam."


Akio: ,,Vím, ale vůbec se mi to nelíbí." povzdechnu si ,,Jednou jsem si vzal prince a ten má určité povinnosti." řeknu klidně, ale stojí mě to hodně síly"Aj ty máš povinnosti, miláčik. A som na teba hrdý, ako to všetko skvelo zvládaš. Ja som na to potreboval roky a ty po pár týždňoch už vieš toho tak veľa." řekne povzbudivě ,,Snažím se mám nevýhodu, že mě to nikdy neučily jako ty ostatní urozené. Jsem rád, že mi dva jsme spolu i když máme každý své povinnosti." přiznám se je to pro mě těžké. Yin mě drží v náručí a hladí mě. "Si to najlepšie, čo ma v živote stretlo. A si urodzenejší než všetci, ktorých to učili. Ty to máš v sebe, maličký. Tvoja urodzenosť je krásna. Nie je to nadradenosť a arogantnosť ako u ostatných." nic krásnější jsem neslyšel. ,,Proč mám pocit, že se musím pořád červenat, když mi lichotíš miláčku." Zčervenám. "To netuším, ale si taký roztomilý." Nežne mě políbí oplatím mu polibek ,,Ty jsi moje velká ještěrka." zachichotám se.


Yin: "A ty moja jediná láska." Usmejem sa. "Zlatíčko, mne sa chce spať." Poviem sklamane, lebo som s ním chcel byť celý deň. ,,No konečně už jsem myslel, že budu zase první komu se bude chtít spát. Tak jdeme spinkat." Pousmejem sa a na dôkaz svojej únavy zívne. "Ešte pusinku na dobrú noc." Našpúlim pery. Dá mi na ne malinký, ale o to chutnejší božtek. Potom sa mi schúli v náručí a ja behom pár minút zaspím ako drevo. Tie zranenia ma vyčerpali viac, ako som si myslel. Preberieme sa ráno a maličký je už hore, no leží pri mne. Aj keď sa mi nechce, vstanem z postele. "Ja už musím, miláčik. Večer sa vrátim." Pobozkám ho na čelo. ,,Vrať budu ti zahřívat místo pokud se dostanu dřív do postele než ty." Pohladím ho po vláskoch. "Budem sa ponáhľať, sľubujem." Usmeje sa na mňa so slovami, že mi verí. Ešte mu venujem jeden úsmev a ponáhľam sa k hraniciam. Už z diaľky vidím, že znova útočia. Hneď sa vrhnem do boja. Takto to ide celý deň s malými prestávkami. Našťastie je tu dosť vojakov a celkom to zvládame. Mnohí však padli a ja stále neviem, prečo na nás tak veľmi útočia. Pri poslednom útoku smrteľne zraním jedného z nich. Pred tým, než navždy zavrie oči, zachrčí. "Aj tak toho princovho démona dostaneme."
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 2. června 2012 v 21:12 | Reagovat

ha??? A to jako co je ten konec? :-O Prosím, já už chcu pokračování ;-( Je to tak napínavý a já jsem na tom tuze závislá, že už mám absťák

2 Frux Frux | Web | 2. června 2012 v 22:20 | Reagovat

Roztomilučká kapitolka a vůbec se mi nelíbí kam to směřuje. Nesmějí maličkému ublížit! :-?
těším se na další, tak snad mu nic neprovedete 8-)

3 keishatko keishatko | Web | 3. června 2012 v 1:32 | Reagovat

a sakra, takže chcú démonika, ale prečo? ja chcem pokračko :D

4 Rhea Rhea | Web | 3. června 2012 v 2:12 | Reagovat

Co to jako má být?? Ten konec, co to je??? Proč ho tak strašně chtěj? Doufám, že to co nejdřív vysvětlíte, děvčata. ;-) Roztomilá kapča, ale potřebuju vysvětlení. Takže další dílek si prosím co nejdřív...:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama