10. Kapitola

7. června 2012 v 10:52 | Maya a Barunka |  Osudové Puto (dokončeno)
Opožděně, další dílek
Beta: Flo


10.Kapitola


Akio: Zrovna se procházím po zahradě, slunce zapadá a miláček by se měl každou chvíli vrátit. Moc se mi po něm stýská a čas se vleče tak pomalu a naopak, když jsme spolu, žene se jak splašený kůň. Znenadání mě někdo zezadu chytne myslím, že to můj miláček. Pokusím se otočit, ale zastaví mě cizí hlas. "To bych být tebou nedělal démonku, teď se mnou půjdeš tam, kam patříš," a začne vléct dál od paláce. Snažím se křiče, ale zacpe mi ústa, hrozně se bojím ale veškerá snaha o útěk je marná. "Yine pomoc, bojím se," pošlu myšlenku své lásce, nevím, jestli to vyjde, ale něco jsem o tom dnes četl. Jsme skoro u hranice zahrady, když nad námi proletí můj drak. Kousnu únosce do ruky, a co mi síly stačí zakřičím "Yine, tady jsem pomóc!" co bylo potom netuším, moje poslední myšlenka byla na bolest, když mě uhodil do obličeje a já ztratil vědomí.


Yin: Začujem slabý hlások. Zavreštím a letím prudko k zemi. Uvidím tam bezvládneho Akia a niekoľkých z tých, čo na nás útočia. Nezaváham ani chvíľu a jedného po druhom ničím. Jeden sa pokúša zmiznúť s mojou láskou, ale nedovolím mu to. Zmätiem ho chvostom. Akio mu vypadne a ja ho chránim krídlami a svojom telom. Z očí mi vyhŕkne obrovská dračia slza. Drobček, buď v poriadku, prosím. Venuje pozornosť nepriateľom pred sebou, a tak si nevšimnem toho, ktorý sa ku mne prikráda zozadu. Upozorní ma na neho až výkrik. Nestihnem vôbec zareagovať a obklopí ma červené svetlo. Všetci útočníci sú razom preč. Ostala po nich len hromada popola. Nerozumiem, čo sa stalo, ale okamžite sa premením na človeka, aby som mohol Akia objať. "Láska..." Z očí mi tečú slzy. "Si v poriadku? Však si v poriadku. Musíš byť v poriadku." Vyľakane sa ku mne tisne a stále dookola opakuje jednu vetu.


"On tě chtěl zabít." Snažím sa ho nejako upokojiť, ale veľmi na nevníma.


"Tíško, to bude dobré, drobček. Zoberiem ťa k doktorovi." Postavím sa s Akiom v náručí a smerujem na ošetrovňu. Musia ho vyšetriť. Stále presne nerozumiem, čo sa stalo, ale asi to bola Akiova sila. Preto ho chcú. Keď dôjdeme k doktorovi, chcem mu ho podať, aby ho vyšetril, ale môj drobec spanikári a posteľ vedľa nás sa zmení na popol. Doktor preto rozhodne, že bude pre všetkých bezpečnejšie, ak ho budem držať v náručí, aby ma cítil. Po krátkom vyšetrení príde doktorov verdikt.


"Princi, kromě pár modřin a oděrek je váš manžel po fyzické stránce v pořádku. Jde o to, že utrpěl silný šok a k tomu, jak říkáte a my jsme mohli vidět, jak se u něj projevila moc, o které netušil. Nejbližších pár dní byste měli být oba v klidu a váš manžel by si měl vzít něco sladké." Prikývnem.


"Rozumiem, pán doktor. Všetky svoje povinnosti odložím a budem stále pri ňom. Neopustím ho ani na chvíľu. Počkám do tej doby, kým bude úplne v poriadku. Teraz s ním pôjdem do izby a nakŕmim ho čokoládou. To sladké má dostávať každý deň?" zisťujem podrobnosti.


"Ano, ale nepřežeňte to. Tím byste mu ublížil. Dám vědět králi a královně." Po týchto slovách odídeme do izby, kde uložím drobčeka do postele a ľahnem si k nemu. Ten sa ku mne okamžite schúli a ja ho jemnučko hladím.


"Miláčik, to bude dobré. Sľubujem. Spolu to zvládneme."


Akio: ,,Bál jsem se, moc jsem se bál. Chtěli ti ublížit a já to nechtěl," kouknu na něj, "to já je zabil, ale né schválně, musím mi věřit, prosím," rozpláču se.

"To je v poriadku, láska. Ja tomu rozumiem. Chcel si ma chrániť a to sa ti podarilo. Teraz už aspoň rozumiem, prečo útočia. Chcú teba a tvoju silu. Budeš sa ju musieť naučiť ovládať." Pohladí mě. "Drobček, ja som už tiež zabil a nie raz. Presne viem, ako sa teraz cítiš, ale pamätaj si jedno. Keby si ich nezabil, oni by zabili nás. My sa iba bránime." Slyším ho a vím, že to, co říká je rozumné, ale i tak někoho jsem zabil.

"Nechci, aby ti ublížili. A naučím se to ovládat, nedovolím, aby se to opakovalo." Naučím se to a všechno bude v pořádku. "Drobček, ono sa to, ale bude opakovať. Síce nasadím na tvoju ochranu stráže, ale keď útočníkov bude veľa, budeš sa musieť ubrániť sám. Ani ja nie som taký silný, ako ty a ak na nás zaútočia, jediná nádej budeš ty. Samozrejme nechcem, aby si tú silu využíval, keď to nebude nutné, ale..." zarazí se v půlce věty a mlčí, dojde mi, co chce říct. Jen se k němu přitisknu a začnu ho líbat, potřebuju vědět, že je semnou a nikdo mu neubližuje.

"Nechci to umět, nechci svoji moc," zoufale vzlyknu.

"Budem stále pri tebe stáť a pomáhať ti, sľubujem. Ale tvoju moc neviem odstrániť. To nedokáže nikto. Pomôžem sa ti s tým všetkým vyrovnať. Tebe jedinému poviem, ako sa cítim, keď niekoho zabijem a ako sa s tým zmierujem. Možno ti to pomôže." Políbí mě do vlasů a zahladí mě po zádech.

"Já nechci bojovat, proč to musí bojovat, je to zbytečné a jen si tak ubližujeme. Co když jsem někomu zabil tátu, manžela, bratra." Zavrtím hlavou a znovu se rozpláču.

Yin: Z očí mi vykĺzne pár sĺz. "Neplač, láska, prosím. Nemysli si, že ja bojujem rád. Nenávidím to, ale oni stále útočia a mier sa nám nikdy nepodarilo dohodnúť. Naozaj sme sa snažili, ale nejde to. Oni si zvolili takú cestu a my sa len bránime. A možno si niekoho zabil, ale oni každý deň zabijú mnohých z nás a ani to neľutujú." Maličký na mňa zamrká.


"Když jsem na tvojí straně, tak by mohli souhlasit s mírem. Co když si promluvíme s králem démonů?" Povzdychnem si.


"Mier síce chceme všetci, ale čo keď ti ublížia?" na to mi rozhodne odpovie.


"Umím se bránit nebo myslím, že umím. A navíc dojedou oni sem a to chvíli potrvá do té doby budu trénovat." Neveriacky zamrká. On nevie, aké je to všetko náročné. Predstavuje si to jednoducho.


"Myslíš, že sme to už neskúšali? Ale naše pozvanie ignorovali." No môj drobček sa nevzdáva.


"No, a když ho pozvu já? O to jim přece jde ne? O mě." Pevne ho zovriem.


"Ale musíš mi sľúbiť, že sa ti nič nestane, a že s ním nebudeš sám. Budem stále pri tebe a necháš, aby som ťa chránil. Teda vlastne ty asi ochrániš aj mňa." Pousmejem sa.


"Slibuju, nedovolím, aby se dál zbytečně umíralo," políbím ho a vezmu si kousek čokolády.


"Po mieri túžim aj ja, ale nebude to ľahké. Ak chcú teba, tak s tým nech sa rozlúčia. Nepustím ťa." Len sa pousmeje.


"Děkuju, já od tebe taky nechci, jsem jen tvůj a ničí jiný." Srdce mi poskočí radosťou.


"Milujem ťa, maličký. Vždy ťa aj milovať budem." Pobozkám ho a podľahnem jeho sladkým perám. Bozky mi vášnivo opláca a krásne mi stoná do úst. Nevydržím to a vkĺznem mu do nich jazykom. Tie jeho vzdychy ma nútia urobiť to.


Akio: Všechno cítím intenzivněji chuť našich polibků, vůni jeho kůže, dotek našich těl, které se o sebe třou. Pocity jsou čím dál silnější a nevydržím, celý svět se smrskne do pár vteřin nepopsatelné slasti. Celý se chvěju, jako z dálky slyším Yinův hlas. "Drobček, si v poriadku?" Vnímám jeho obavy, ale pořád mi v těle kolují zbytky právě prožitého okamžiku, a tak mi chvíli trvá, než se vzpamatuju.


"To bylo překrásné," dostanu ze sebe těžce.


"Nie, že by som nerozumel, ale nerozumiem. Naše bozky sú krásne vždy, ale takto si nikdy nereagoval. Deje sa niečo?" zeptá se starostlivě a hladí mě po zádíčkách.


"Já nevím, jak to popsat. Jako bych létal, ale přitom jsem byl pořád s tebou, místo krve jsem měl žhavou lávu, a pak to... no víš já..." zčervenám a kouknu na skvrnu na kalhotách. Yin se jen usměje.


"Asi bychom si mali dať kúpeľ, srdiečko." Políbí mě a já spokojeně zavrním. Znovu všechno cítím intenzivněji, po pár sekundách polibek přeruší. "Ideme, miláčik do kúpele."


"A pro čisté věci,"špitnu spíš pro sebe. Malátně se postavím a společně s miláčkem jdu do koupelny.


Yin: Vkĺzneme do horúcej vody a ja si stiahnem Akia na seba. "Miláčik, to čo sa stalo, je úplne normálne. Nemáš sa za čo hanbiť." Moje chúďatko celé sčervená.


"Když dneska to bylo, tak… já nevím, intenzivnější než předtím." Chvíľu premýšľam, prečo práve teraz a potom mi to dopne.


"To bude asi tým, že sa prebudila tvoja schopnosť a je možné, že vylepšila tvoje zmysly. Ale istý si tým nie som. Miláčik, ak budeš cítiť, že nooo, že sa tam dole niečo deje, len mi daj vedieť. Poznám jeden príjemný spôsob, ako ti uľaviť." Sčervenie ešte viac. Aj jahoda je pri ňom svetlá a schová svoju tváričku do mojej hrudi. "Asi ťa privádzam do rozpakov. Prepáč." Začnem ho hladkať po vlasoch a sem tam do nich dám pusinku.


"Nikdy dřív jsem nic takové nezažil, ani jsem se dam dole nedotýkal." Šepne.


"To je v poriadku, srdiečko. Vlastne ma to aj teší, lebo ťa to môžem naučiť." Prekvapene na mňa zamrká.


"Takže ti to nevadí?" usmejem sa.


"Práve naopak, drobček. Ty si bol tiež môj prvý. Jediný rozdiel je, že ja o tom viac viem. Ale naučím to aj teba. Teda skôr sa budeme učiť spolu."


"To se mi líbí." Pobozkám ho.


"Ešte ťa umyjem a pôjdeme späť do postieľky." Usmejem sa a začnem ho jemnučko umývať. Spokojne sa o mňa opiera a jeho tvár mi prezrádza, že je šťastný. Nechce sa mi prestať s dotýkaním a umývaním jeho telíčka, ale nakoniec musíme vyjsť z vane. Poutieram ho a pomôžem mu obliecť pyžamo. Dôjdeme k posteli. Drobček len zazíva a vlezie pod perinu. Keď si ľahnem k nemu, okamžite sa ku mne túli.


"Dobrou noc."


"Dobrú noc, láska." Zavriem oči a o chvíľu obaja spíme.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 keishatko keishatko | Web | 7. června 2012 v 12:48 | Reagovat

to bol krásny dielik, hlavne keď maličký mal tu nehodu :D to sa mi moc páčilo :D

2 Rhea Rhea | Web | 7. června 2012 v 14:47 | Reagovat

Krásný dílek. A strašně hezky řečený: že sa tam dole niečo deje. :-D Super, jen tak dál, holky. ;-)

3 tsuky tsuky | 7. června 2012 v 16:11 | Reagovat

jo ten koniec je sldaký naozaj ;-)

4 Frux Frux | Web | 7. června 2012 v 18:32 | Reagovat

Bože on je taký cuteee ten maličký, já ho zbožňujeem :-D Jsem zvědavá, co jim odpoví na to pozvání :-D Další kapitolku rychleeee :-)

5 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 7. června 2012 v 22:39 | Reagovat

kawaiii ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama