IV. Kapitola

27. května 2012 v 12:06 | Maya a Barunka |  Některé chyby se nedají napravit (dokončeno)
Tak poslední zlá kapitola, od příště se to zlepší
Varování+18
Věnované všem co komentují.



David: Vyděšeně běžím kam mě nohy nesou to, že je to směrem od tábora je mi jedno. Zakopnu a rozbiju si koleno stočím se na zemi do klubíčka a nechám naplno vyplout emoce možná vypadám jako tvrďák, ale jsem citlivka jak říká máma. Maminka co ta řekne na to co se ze mě stalo, nechal jsem se znásilnit a hned několikrát a co udělá táta raději nechci vědět to hlavně on byl proti tomu, abych někam jel. Nevím po jak louhé době uslyším kroky nevšímám si jich a tak mě překvapí, když uslyším Keiův hlas "Kurva, čo tu robíš?" Vyhrkne a všimnu si, že se mě chystá urodit, stočím se víc do klubíčka a rukama si kriju hlavu. Rána, ale nepřichází vyděšeně se ne nějdívám. ,,Prosím neubližuj mi nikomu nic neřeknu už budu hodný, klidně půjdu na jinou školu." dál slibuju možné i nemožné jen když mě nechá být jajmile se mě pokusí zvednou vykřiknu a pozpátku se sunu od něj oči plné děsu, mám hrůzu z jakéhokoli jeho doteku. "Som ako on." Zašeptá. "Prepáč... Ja..." Rozběkne se do lesa a mě nechá být, myslím si, že mám štěstí, ale netuším jak moc se pletu. Pracně se seberu a mířím do tábora jsem skoro tam, když potkám tři kluky z Keiovy party. Chci je obejít zastaví mě, ale jejich slova. ,,Taky ho máme naše kurvička osobně, Kei si tě moc chválil." První se mi tomu nechce věřit když mě zacpou ústa roubíkem a táhnou ještě kousek hlouběji do lesa uvěřím jim, že se Kei chlubil jaká jsem poslušná kurvička. Roubík tlumí bolestné výkřiky, když se ve mě jeden po druhém vystřídají. Slzy mi tečou proudem a jsem celý špinavý od jehličí krve a sperma, když semnou skončí. Nemám sílu jít do tábora a ani žít. Proč řekl ostatním o tom, co mi provedl? Je to snad trest? Vždiť jsem dělal všechno co mi řekl.

Kei: Mám čudný pocit, ktorý dosť dlho ignorujem, ale nakoniec sa vyberiem späť do tábora. Toto asi nie je najlepší nápad, ešte by obvinili Davida, že mi niečo urobil. Veľmi sa mi tam ale nechce, tak sa prechádzam nejakú dobu okolo tábora, až natrafím na Davida. "Pre boha..." Opatrne sa k nemu priblížím a aj napriek výkrikom a protestom ho zoberiem do náručia. "Buď ticho, lebo nás nájdu." Kráčam s ním k chatke, v ktorej sme boli predtým. Našťastie je otvorená a tak ho tam položím. "Drž jazyk za zubami, hneď som späť." Utekám po nejaké mastičky a podobne, ktoré nosím stále so sebou. Potom sa rýchlo vrátim ku Davidovi, ktorý sa trasie na posteli. Nevyzerá, že by vnímal. Ale aspoň ho môžem bez problémov ošetriť. Sem tam tlmene vykríkne, alebo bolestivo zastoná, ale to je všetko. Pohladím ho po tvári. "To som nechcel, teda možno chcel, ale..." Zhlboka sa nadýchnem. "Nie je to také zlé, budeš v poriadku. Neviem, koľkí boli, ale mňa za sebou znásilnili asi 14. Nie som si istý, lebo som prestal vnímať, asi ako ty teraz." Potom ho prikryjem a čakám do rána, aby som oznámil učiteľke, že David ochorel a ja s ním ostanem v chatke. Presvedčil som ju, že sa o neho dokážem postarať. Ďalší deň mu znova ošetrím rany, ale do iných vecí ho musím nútiť. Keď mi nešťastne vypadne z ruky hrnček, ani na to nezareaguje, len tam pokojne leží. Už neviem, čo mám robiť. Mám chuť mu jednu vlepiť, možno by ho to prebralo z tej apatie. Ale nakoniec sa rozhodnem pre niečo iné. Sadnem si k nemu a začnem. "David, teraz ma počúvaj. Ja.. Mrzí ma to. Ale chcel som, aby niekto trpel ako ja. A ty si bol po ruke. Neviem, prečo ty, nemám rozumné vysvetlenie, ale musíš sa spamätať. Možno sa ti to zdá strašné, ale ver mi, bol som na tom horšie. Bol som v tom sám a nikto mi nepomohol, nikdy. Najprv ma začal znásilňovať otec, to bolo celkom znesiteľné, ale potom si domov začal vodiť kamarátov. Niekedy, keď mu chýbali peniaze, tak ma jednoducho predal." Smutne sa pousmejem, keď si na to spomeniem. "V škole som ale musel byť naďalej vynikajúci, lebo keď to tak nebolo, doma to bolo ešte horšie. Neviem, či si pamätáš na ten deň, keď si mi skryl veci na futbal a kvôli tomu som nemohol nastúpiť na zápas. Vtedy... Vtedy sa mi pomstil tým, že ma dal skupine chlapíkov a tí si užili. Možno práve preto, som si to vybil na tebe, ale nemyslel som si, že ti to ešte niekto urobí. Len som ťa chcel potrestať za to, čo sa mi stalo. Prepáč..." Po tomto sa ku mne znenazdajky pritúli a začne plakať. Troška sa poteším. Konečne reakcia. Opatrne ho začnem hladiť, keď sa nič nestane, tak v tom pokračujem. "Len sa vyplač, to pomáha. Sľubujem, že ti pomôžem dostať sa z toho. Ak chceš, tak ma pokojne udaj. Zaslúžim si to." Zdvihne ku mne svoje uslzené oči. ,,Já jsem hodný chlape věříš maminka to říkala víš?" Pohladím ho po tvári. "Prepáč..." Na viac sa nezmôžem. Asi sa pôjdem udať sám. Toto si neodpustím.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 keishatko keishatko | Web | 27. května 2012 v 12:57 | Reagovat

*slzy jej tečú po tvári ako vodopády* to bolo sakra hnusné, smutné, kruté, bolestivé...sakra ja už ďalší zlý dielik nezvládnem, dúfam, že to už naozaj bude len lepšie *fňuk*

2 Frux Frux | Web | 27. května 2012 v 13:12 | Reagovat

U tohoto cyklusu už od začátku mám tak silné emoce jak nikde jinde. říkalas, že už to bude jenom lepší a já se ti budu snažit věřit. Ti bastardi! nejradši bych je zamordovala..uááh! :-/ že by mu chtěl Kei nakonec pomoct? Doufám, že ano..Je to skvělý cyklus, akorát ten začáteční obsah je pro ty silnější povahy no.. Už aby byla neděleee :-)

3 tsuky tsuky | 27. května 2012 v 13:15 | Reagovat

SSakra, upadla dom z toho do ťažkej deppresie...dúfam, že uz bude dobre......

4 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 27. května 2012 v 15:06 | Reagovat

Buééé to je smutný ;-( Už se těším na další dílek, doufám, že bude rychle... Snad se všechno vyřeší bez toho, aby byly nějaké problémy...

5 Lucka Lucka | 27. května 2012 v 20:23 | Reagovat

Tak konečně víme důvod chování Kei, ale i tak si myslím, že to přehnal. A jsem ráda, že mu došlo, že se chová stejně jako jeho otec. Jen mám takový pocit, že David se s tím bude vyrovnávat mnohem hůř, kvůli své povaze. No nic, doufám, jen, že tohle byl poslední smutný díl

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama