6. kapitola

24. května 2012 v 0:15 | Maya a Barunka |  Osudové Puto (dokončeno)
Takže, dnes píšem miesto Tami. Máte tú ďalšiu kapitolku Osudového puta. Snáď sa bude páčiť. ;)



Akio: Cestou zpátky zabloudím a dostanu se do sklepení paláce. Naštěstí potkám služebnou. "Pane, môžem vám nejako pomôcť?" zeptá se poté, co se mi pokloní. Myslím, že je stejně překvapená jako já, že mě tu vidí.
"Můžete? Já se nějak ztratil a potřebuju se dostat za manželem, ale nevím kudy." Přiznám neochotně.
"Samozrejme, princ môj. Nasledujte ma," řekne a za chvilku stojíme pře dveřmi ošetřovny. Popřeje mi hodně štěstí a doufá, že se můj manžel brzy uzdraví.
"Mockrát děkuju." Usměju se na ni a jdu za Yinem.

Yin: Práve počúvam prednášku od matky a otca. Nech ma niekto zachráni, prosím v duchu. Našťastie vojde môj manžel. "Miláčku, jsem tady, nevěřil bys mi, ale já se ztratil a ve sklepení mě naštěstí našla služebná." Posťažuje sa.
"Konečne láska, už som sa o teba začal báť." Posuniem sa na kraj postele a čakám, že si ku mne vlezie. Hneď sa pri mne stočí.
,,Budu si muset pořídit mapu, abych se tu neztratil." Rodičia sa medzitým nenápadne vytratia.
"Sľubujem, že ťa tu prevediem." Dám mu pusu na líce.
"Hrozně jsem se bál." Prizná po chvíľke ticha.
"Už nemusíš, už si pri mne. Aj keď teraz by som ťa asi nedokázal príliš ochrániť." Uchichtnem sa.
"Brzy budeš v pořádku." Usmejem sa.
"Keď sa budeš o mňa starať, ani sa mi nebude chcieť uzdraviť." Znova ho pobozkám, ale už na pery.
,,No to potom nebudeme most spolu ven." Povzdychne si.
"Zlato. Ja som to myslel zo žartu. Samozrejme, že sa chcem čo najskôr uzdraviť." Usmeje sa a jemne objíme.
,,To doufám." Jeho objatie skoro necítim, taký je opatrný.
"Láska, mama mi povedala, že si mal zlú predtuchu a preto poslala posily. Takže si mi vlastne zachránil život. Ďakujem." Dám mu pusu.

Akio: "Měl jsem o tebe strach, něco se mi u srdíčka sevřelo, tak jsem to řekl tvojí mamince." Miláček si položí hlavu na můj hrudníček "Nie som príliš ťažký," zeptá se a dál poslouchá moje srdce, které tluče jen pro něj.
"Jenom trošku." Usměju se a začnu ho hladit ve vlasech
"Keby som bol priťažký, povedz a ja si položím hlavu vedľa." Je to od něj hezké, ale takhle s ním je mi líp. "Ne, je to moc příjemné." Usměju se. Vezme moji ruku do svých dlaní a hraje si, oproti němu mám drobnou dlaň. Spokojeně si ležím a přemýšlí, čím jsem si takové štěstí zasloužil.
"Bude ti vadiť, keď si na chvíľku zdriemnem?" zeptá se po chvíli, i když to na sobě nedá znát, je vidět, že ho ten boj vyčerpal a pokud se má uzdravit musí hodně odpočívat.
"Klidně spi, budu tady s tebou," řeknu a usměju se na něj.
"Ďakujem. ale keby som spal dlho, tak sa bež napapať. Určite si nič nejedol," řekne starostlivě.
"Neboj, jakmile dostanu hlad, půjdu papat." Uklidním ho.
"Tak dobre." Zívne a pohodlně si položí hlavu1 a za chvilku spí. Za hodinu se jdu napapat, moje bříško má hlad. Chci jít za Yinem, ale zavolá si mě královna na další lekci společenského chování.

Yin: Zobudí ma doktor, lebo ma musí prezrieť a musím niečo ľahké zjesť. Skonštatuje, že to vyzerá dobre a nechá ma preniesť do spálne. Samozrejme to nikto nepovedal Akiovi a to moje chúďatko spanikárilo, lebo si myslelo, že sa mi niečo stalo. Ešte že mu všetko vysvetlí doktor. Potom sa rozbehne za mnou do izby, v ktorej som sám. Viem, že mi doktor zakázal vstávať, ale idem si po vodu. Mám v ústach púšť a preto ani nedokážem zavolať slúžku. Drobček vbehne do izby, ale nikde ma nevidí. ,,Yine jsi tu? Ozvi se prosím." Povie zúfalo.
"Tu." Ozvem sa z kúpeľne. Dôjde za mnou a prísne sa na mňa pozrie.
"Jak to, že neležíš? Mohlo by se ti něco stát. Koupelna je hrozně nebezpečná." Povzdychnem si.
"Ja viem, ale bol som smädný. Prepáč, už si idem ľahnúť." Začnem sa pomaly šuchtať k posteli. Okamžite ma podoprie, ale obom je nám jasné, že keby som padal, nemá šancu ma udržať a spadneme obaja. Uloží ma do postele a poriadne prikryje. Vyzerá to dosť komicky a ja sa neubránim smiechu. Akio sa zamračí a nafúkne líčka.
"Tohle není k smíchu."
"Prepáč, ale taký drobček a musí sa starať o mňa. Nie že by sa mi to nepáčilo." Žmurknem na neho.

Akio: "Musím se o tebe starat, jsi můj manžel a navíc budoucí král," řeknu vážně a sednu si k němu na postel, Yin si mě k sobě přitiskne.
"Zasa ťa trápili učením, budúci malý kráľ?" Usměje se.
"Tvoje maminka mi vysvětlovala, jak mám jíst, ale na, co musíte mít šest vidliček, to nechápu, mně stačí jedna na maso i zákusky," řeknu nechápavě.
"Je to tak preto, lebo musíme dodržiavať pravidlá etikety. Niekedy sú nelogické, ale s tým nič neurobíme. A okrem toho je to aj preto, lebo by sa ti miešali chute a kuchár by bol potom urazený a myslel by si, že si nevážíš jeho jedlo," řekne mi Yin to samé, co královna. "Tak já se to pokusím všechno naučit, aby ses za mě nestyděl." Nechci, aby litoval, že mu příroda nevybrala někoho urozeného, kdo to všechno už umí.
"Ja by som sa za teba nikdy nehanbil, ani keby si urobil nejakú chybu. Každý aspoň troška rozumný človek vie, že mýliť sa je ľudské. A okrem toho si taký roztomilý, že aj keby si urobil vážnu chybu, tak ti to každý odpustí." Řekne s úsměvem. Zčervenám a schovám obličej do dlaní. Nikdo mi neřekl, že jsem roztomilý.

Yin: "Nezakrývaj si tú krásnu tváričku, chcem ju vidieť." Štuchnem do neho jemnučko. "No tááák." Pozrie sa na mňa svojimi kukadlami.
,,Jsi na mě tak hodný." Šepne.
"A ty na mňa nie?" usmejem sa a chytím jeho rúčku. Nato sa ku mne pritúli a tíško si pohmkáva. Obtočím okolo neho ruku a spokojne ho počúvam. "Milujem ťa." Vyslovím samovoľne. Spokojne zamručí.
"Já tě taky." Srdce mi poskočí radosťou nad jeho reakciou. Matka príroda mala zasa pravdu. Pomalu se mu únavou zatvárajú oči. Pohladím ho po tvári a pobozkám. Stiahnem si ho k sebe a idem snívať s ním. V noci si zo mňa urobí vankúš. Ráno po mojom prebudení ho hladím po chrbátiku, kým sa nezobudí. Potom ho privítam do nového dňa bozkom.
"Dobré ránko, drobček." Usmeje sa.
,,Dobré ráno ještěrko."
"Zabudol si ešte dodať prerastená." Zachichocem sa.
"Příště na to nezapomenu. Víš, že se na tobě dobře spí?" Pohladím ho.
"Teraz už áno. A ty vieš, že ja najlepšie sa mi spí, keď si pri mne."
,,Napadlo mě to." Poškádlím ho.
"Vážne?" Usmejem sa a trošička ho pošteklím.
"Jsem si úplně jistý." Pritiahnem si ho a pobozkám.
"Neprekáža ti, že si sa ženil taký mladučký?" opýtam sa ho znenazdania na vec, ktorá ma trápi od svadby. Možno to je nie správny čas, ale to asi nebude nikdy.

Akio: "Možná trochu, ale kdyby to tak nemělo být, tak by ti příroda ukázala, že ještě není čas," špitnu.
"Ale tá svadobná noc bola na teba priskoro, to mi nevyhovoríš," řekne pevným hlasem. "To ano, bolelo to, já bál jsem se, že mi ublížíš," řeknu roztřeseně, ještě teď mě trošku bolí zadeček."
"Prepáč." Poviem, už neviem koľký krát. "Ja by som raz chcel zažiť, že sa ti to páčiť bude, ale počkám, až kým nebudeš pripravený a nepovieš mi, že to chceš. Sľubujem." Drží mě v náručí a hladí mě po zádíčkách.
"Nezasloužím si tě, měl bys mít někoho, kdo ti dopřeje potěšení a ne mně." Fňuknu, měl si vzít nějakého draka nebo dračici. "Toto už viac nechcem počuť." řekne přísně. "Milujem ťa a nikoho iného nechcem, aj keby to malo znamenať, že nikdy nič viac ako bozky nebude. Rozumieš?" Přikývnu.
"Já ti chci dopřát všechno, ale nejde to zatím," doufám, že mě kvůli tomu neopustí.

Yin: Usmejem sa. "Rozumiem." Pritiahnem si ho do náručia a pobozkám. Bozk mi oplatí. To je to jediné, čo mi dovolí, zatiaľ. "Myšiačik, mal by si sa napapať a potom ísť na vyučovanie." Pohladím ho.
"Ale hned, jak budu mít volno, budu u tebe." Usmeje sa.
"Ja viem, budem na teba netrpezlivo čakať a odpočítavať sekundy do tvojho príchodu." Pohladím ho po tváričke.
"To jsem rád." Pobozká ma a odíde. Po jeho odchode ma skontroluje doktor, najem sa a celý deň v podstate oddychujem. Drobček sa ku mne vráti až večer a unavene padne na posteľ vedľa mňa.
"Asi pôjdeme rovno spať." Usmejem sa a on prikývne.
,,To je tak náročné být princ?" Pohladím ho.
"No najhoršie je, kým sa všetko naučíš. Ale náročné to bude vždy. Možno nie až tak ako teraz, ale bude." Prikývne a ide sa prezliecť do vecí, ktoré ma na spanie. "Lásočka, neľutuješ, že sis ma zobral?" Mám počas dňa príliš veľa času na rozmýšľanie a napadajú mi rôzne veci.
,,Ne dráčku, jsem šťastný, že zrovna ty jsi se stal mým manželem." Jeho odpoveď ma zahreje pri srdiečku.
"A dáš mi pusu?" Prosebne zažmurkám.
"Kolik jen budeš chtít." Pobozká ma.
"Toto by si mohol robiť stále a nemal by som dosť." Zasmeje sa.
,,To mě těší." Pozriem na neho a vážne poviem.
"Teraz šup ku mne. Musíš si oddýchnuť." Vkĺzne ku mne do postele a hneď zaspí. Dnešok musel byť pre neho náročný. Takto ide deň čo deň. Ja sa pomaly uzdravujem a drobček sa učí.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Katie~ Katie~ | Web | 24. května 2012 v 0:23 | Reagovat

pekný blog :)

2 keishatko keishatko | Web | 24. května 2012 v 0:40 | Reagovat

krásny dielik...škoda, že na to milovanie nie je ešte pripravený, ale aspoň to oddiali tehotenstvo :D

3 Rhea Rhea | 24. května 2012 v 7:19 | Reagovat

Tak to bylo hodně roztomilý. ;-)

4 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 24. května 2012 v 15:12 | Reagovat

Krásný dílek ^^ Nevím, co jinýho k tomu říct ^^

5 tsuky tsuky | 24. května 2012 v 15:28 | Reagovat

juu naozaj krásny diel... :-D

6 Frux Frux | Web | 24. května 2012 v 16:32 | Reagovat

Já mám vždycky tolik keců,ale dneska napíšu jenom, že to bylo roztomiloučkéé :-) další kapitolku :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama