Fantazie

17. listopadu 2011 v 19:58 | Maya a Evi |  Jednorázovky
Něco sladé
Varování asi žádné


Luka: Stojím uprostred krásneho parku. Okolo sú rozkvitnuté lúky. Je to krásne, netušil som, že niekedy niečo také uvidím. Obzriem sa za seba a do očí mi spadne nízky chapec s plavými vlasmi.

Semy: Sedím pod stromem a prohlížím si květiny, co jsem si natrhal.

Luka: Chrbtom ruky si pretriem oči, či vidím dobre. Keď sa presvedším, že to roztomilé stvorenie predo mnou je naozajstné, zasnene sa zasmejem a kráčam k nemu.

Semy: Všimnu si ho až když je až těsně u mě*Ahoj*

Luka:* Ahoj* usmejem sa milo *smiem si prisadnúť?

Semy: *určitě* usměju se a trochu se posunu.

Luka: Zvalím sa vedľa neho a opriem hlavu o kmeň stromu. Neviem ako začať rozhovor, nakoniec však zo seba dostanem *Ja som Luka*

Semy: Těší mě Luko, já jsem Semy ze Zelené vody* představím se mu*Odkud jsi ty?

Luka: *No...ja som zo Zeme. A tam nič takéto krásne nemáme* ukážem okolo seba na krajinu žiariacu mnohými farbami, usmejem sa a dodám *ani nikoho tak krásneho...*

Semy: *Země? *zamyslím se* Ne to neznám* řeknu po chvíly

Luka: *To nevadí* Pokrútim hlavou a ďalej mlčím. Nenapadá ma nič, o čom by som si mohol s ním povedať, ale určite nechcem odísť

Semy: *Cheš to tu ukázat?* Zeptám se s nadějí, že to přijme.

Luka: Milo prekvapený prikývnem a pozriem do jasno zelených očí.

Semy: usměju se a postavím* Tak pojď honem.

Luka: Tiež si vstanem a uvedomím si, aký je drobný. *Tak ma veď* poviem veselým hlasom..

Semy: Vezmu ho za ruku a vedu k nám do vesnice. Cestou mu popisuju krajinu co kde je.

Luka: Nemôžem sledovať nič okolo, nemôžem ani rozmýšľať. Keď ma chytil za ruku, akoby celý svet zmizol. Len sa ním nechám vláčiť a s pohľadom úplne mimo sa usmievam.

Semy: *Ty mě neposloucháš* zamračím se na něj. Když mi neodpovídá na otázky.

Luka: Nevnímam ani svoje slová, tak mi z úst vyjde *Si tak roztomilý, buď môj… si sladký… * som očarený z jeho výzoru, je ako malý anjelik.

Semy: Pustím ho* Nejsem sladký* zamračím se*Už jsme ve vesnici.*

Luka: Len čo ma pustí, uvedomím si, čo som povedal a nervózne sa usmejem. *Prepáč… * skloním hlavu.

Semy: Už jsme tady tak dávej pozor* pokusím se říct přísně.

Luka: Nakloním hlavu na bok a pozerám mu do očí. Je milý, keď sa snaží vizerať prísne.

Semy: Jak jsi se sem vlastně dostal?.

Luka: Zamyslím sa *Ani sám neviem… * Potom ma niečo napadne a zoširoka sa usmejem *Máš rád zmrzlinu?*.

Tamias: Semy:* Co to je? * líbí se mi, jak se to jmenuje

Luka: Vy v tomto svete nemáte zmrzlinu??? * začudujem sa. Taký sladký svet?

Semy: Nemáme, ale máme ledové ovoce.

Luka: Nemôžem si pomôcť a od srdca sa rozosmejem. Keď sa mi podarí upokojiť sa, spýtam sa ho *Smiem ťa vziať na to* nedopoviem, lebo sa zasa rozosmejem *ľadové ovocie?* opäť sa smejem.

Semy: Můžeš, ale napřed tě zavedu k radě* usměju se na něj

Luka: K rade? Akej rade?* začudujem sa. Toto sa mi veľmi nepáči…

Semy: No jsi tak tě musím k nim dovést, aby jsi potom neměl problémy, když jsi cizinec.

Luka: Povzdychnem si a nechám sa zaviesť za tou radou.

Semy: Nechápu, proč nás všichni pozorují, cizinec k nám chodí běžně, Ale na Luku se dívají s uctou a respekntem. Co se to děje?

Luka: Všimnem si jeho pohľadu, akoby sa chcel niečo spýtať. *Stalo sa niečo? Tak ideme za tou radou?

Semy: *Nevíš proč na nás tak koukají?*

Luka: Poobzerám sa okolo. Pozriem mu do obrovských oči a poviem milo *Ale áno, viem to veľmi dobře.

Semy: A proč? * jsem hrožně zvědavý

Luka: Nakloním sa k nemu a priložím si dlaň k ústam v geste, akoby mu hovorím tajomstvo. Potichu zašepkám *Pretože si taký sladučký, že mi ťa každý závidí* žmurknem na neho a milo sa usmejem.

Semy: Zčervenám* děláš si ze mě legraci jako ostatní*

Luka: Odtiahnem sa a prekvapene pootvorím ústa. Nič však nepoviem, len ho vezmem za ruku a pritiahnem ku zrkadlovému výkladu obchodu s oblečením. *Pozri sa na seba, si veľmi pekný, tak o čom pochybuješ?*

Semy:* Jsou tu i pěknější než já.*

Luka: Začnem sa otáčať okolo seba. *A kde? Poraď mi, nech si nejakého ulovím* poviem posmešným hlasom.

Semy: Posmutním* Napřed tě zavedu před radu*špitnu a vydám se na cestu.

Luka: Kývnem plecom a následujem ho.

Semy: Zastavíme před velkou budovou. Zaklepu a po chvíli vejdu dovnitř.

Luka: Celú cestu mlčím a udivene sledujem všetko okolo. Nikdy som nič podobné nevidel. Nakloním sa k Semymu *Budú prísni?*

Semy: *Ne jen ti řeknou, co můžeš a co ne nemusíš mít strach* usměju se.

Luka: No len aby…zhlboka sa nadýchnem a vstúpim do obrovskej haly.

Semy: Ukloním se radě a řeknu jim, proč jsem tady.

Rada: Prohlédneme si to ho muže, co došel, a nestačíme se divit, jak je možné, že je tady. Okamžitě se mu pokloníme.

Luka: Znervózniem a nakloním sa k Semymu *Má to byť takto? * spýtam sa neisto.

Semy: Nemá, nevím co se děje* šeptnu mu.

Rada: Pane, už jsme Vás čekaly* dojdeme k němu.

Luka: Urobím krok dozadu. Toto sa mi vôbec nepáči *Určite si ma s niekym mýlite*

Semy: To snad není pravda, konečně si mě někdo všimne a je to náš budoucí vladař posmutním.

Luka: Všimnem si, že je Semy nejaký sklesnutý, tak sa rozhodnem to tu rýchlo ukončiť. Vzpriamim sa a prejdem rovno pred členov rady. *Neviem, za koho ma máte, ale ja som len obyčajný človek zo Zeme. Tak ma rýchlo vybavte, chcem ísť ešte do města.*

Semy: Až teď se na něj podívám pořádně a skutečně podobá se tomu na obraze.

Luka: Ničomu nechápem, všetci na mňa pozerajú takým zvláštnym pohľadom.

Semy: *Jsi to ty* šeptnu.

Luka: *Ale čo som? * začudujem sa

Semy: Dovedu ho ke stěně a na obraz co je na ní.

Luka: Zahľadím sa na blond chlapa na obraze. Musím pripustiť, že sa na mňa podobá, ale… *Nie, to nie je možné!* nasilu sa usmejem a zamierim k východu. To predsa nie je možné!

Semy: *Luku, počkej kam jideš?*

Luka: *Idem preč! Nechápem, o čom tí ľudia hovoria.* Vysvetlím, ale ani sa nezastavujem.

Semy: Chytnu ho za ruku* Nemůžeš odejít, ty sem patříš!*

Luka: Zastavím a pozriem mu do očí. Po chvíľke poviem potichu *Semi, vysvetlíš mi, o čo tu ide?* spýtam sa a dodám *Chcem to počuť...ale nie tu, poďme von

Semy: Přikývnu a jdu s ním ven.

Luka: Celý čas mlčím a kráčam so sklonenou hlavou. Vezmem ho do neďalekej cukrárne, ktorú som si všimol už vtedy, keď sme sem dorazili.

Semy: Posadíme se ke stolu pro dva* Co přesně chceš vysvětlit?*

Luka: Priložím si prst pred ústa, čím mu naznačím, aby nerozprával. *Najprv si niečo dáme, až potom mi to povieš* Bojím sa, že sa mi to nebude páčiť, pomyslím si, ale nepoviem to nahlas. Usmejem sa *čo by si si dal?*

Semy: Duhovou šťávu a vílí koláčky* pousměju se

Luka: Chvíľu na neho prekvapene pozerám, potom sa potichu zasmejem. *A čo by si odporúčal pre mňa?* Ťažko si zvykám, že toto je úplne iný svet ako ten, v ktorom som žil pred tým.

Semy: *Podle toho co máš rád, třeba slané jsou tu dobré brchule a kyselé zase houby*začnu vyjmenovávat snad celý jídelní lístek.

Luka: Chvíľu ho len zmätene počúvam, potom ho s úsmevom zastavím. *Radšej si vyberiem tam* Ukážem na stolík plný farebných dobrôt. Vstanem *Tak poď, ukážeš mi tie...vílie koláčiky* žmurknem na neho.

Semy: Vyskočím a ženu se k zákuskům a ukážu mu malé a nadýchané koláčky s růžovo-modrou polevou* to jsou ty koláčky.

Luka: Pobavene sa usmejem a prezriem si aj ostatné. Svojím vzhľadom lákajú moje oči, ale budú naozaj tak dobré? Trošku zneistiem, keď mi však do pohľadu padne zákusok so šľahačkou ozdobený drobnými hviezdičkami a sýto-červenou jahodou na vrchu, hneď zavolám predavačku a vypýtam si ho. Vezmem aj Semymu jeho koláčiky a vrátime sa k stolu

Semy: *Dobrá volba tenhle je taky moc dobrý* usměje se, za chvíli nám donesou i pití.

Luka: S podopretou hlavou ho sledujem ako hltá jeden koláčik za druhým a mysľou som úplne inde...žeby som sa bál?

Semy: Luko co se děje, jsi nějaký smutný* zeptám se zase ta moje zvědavost

Luka: Ale nič* usmejem sa smutne a natiahnem k nemu ruku. Zotriem ružovú penu, čo mu zostala na líčku a potom si prst vložím do úst. Blažene sa usmejem *Si sladučký...*

Semy: Zčervenám

Luka: *Smiem sa ťa niečo spýtať, Semy?*

Semy: *Už jsi se zeptal, ale můžeš ještě jednou* zachichotám se

Luka: *Si rozkošný* Neodolám poznámke na jeho odpoveď a tiež sa usmejem.

Semy: *Ale to asi nebylo to, co jsi chtěl říct, viď? *Pokusím se zvážnět, no moc mi to nejde.

Luka: *Zakrútim hlavou, že nie. *Pred tým sme sa nedorozprávali. Mal si mi ukázať niekoho krásneho...pamätáš? Vtedy na ulici.*

Semy: *Pamatuju, takže chceš někoho ukázat?*

Luka: Zamrkám na neho… on to nepochopil? Pousmejem sa a prikývnem. Potom ale dodám *Ale mám podmienku! Musí byť krajší ako ty* žmurknem na neho.

Semy: *Pousměje se* Ale první to dojíme

Luka: Opäť si podložím hlavu a posuniem svoj zákusok, ktorého som sa ani nedotkol, smerom k nemu

Semy: *Ani si neochutnal. Je ti dobře? * Sáhnu mu na čelo

Luka: Pod jeho dotikom zatvorím oči a dotknem sa jeho ruky. Zložím ju zo svojho čela, ale nepúšťam. Pozriem mu do očí *Určite to je výborné, ale ja by som si radšej dal niečo iné... * Potmehúdsky sa usmejem.

Semy: *Nechápavě se na něj podívám* A co? chceš ochutnat ode mě?*zamrkám.

Luka: Nakloním sa nad stôl a priblížim sa k jeho ušku. *Skôr z teba* pošepkám mu a dám mu malý boštek na líce. Potom sa oddialim.

Semy: Zčervenám a chovám obličej do dlaní. Co to semnou je?

Luka: Jeho reakcia ma tak príjemne prekvapila, že sa nezmôžem na nič iné, len na úsmev. Vstanem, prejdem k nemu a zohnem sa k jeho hlave *Vezmeme to so sebou niekam inam, dobre?* Spýtam sa, ale na odpoveď nečakám a rovno idem zákusky zaplatiť pri pokladňu.

Semy:Vezmu sladkosti a jdu s nimy čekat před cukrárnu.

Luka: Trochu si zaflirtujem s predavačkou a už kráčam za svojím sladkým Semym. *Veľmi sa mi páčila záhrada, kde sme sa prvýkrát stretli. Máte aj tu, vo vašej veznici, niečo podobné?*

Semy: *Ukážu ti svoji zahrádku není tak velká ale je pěkná.*

Luka: Takže pôjdeme k tebe? * pousmejem sa *Výborne, nemôžem sa dočkať*

Semy: Přikývnu a vedu ho k sobě domů.

Luka: So šťastným úsmevom ho nasledujem. Nikdy by mi ani nenapadlo, že stretnem niečo tak rozkošné, ako je Semy.

Semy: Za pár minut stojíme před menším domečkem.

Luka: A s kým bývaš?

Semy: Já zatím s nikým až mi bude šestnáct tak mi někoho vyberou kdo si mě vezme* Řeknu jako by nic.

Luka: Úsmev mi rázom opadne a pozriem na neho, či si zo mňa uťahuje.

Semy: Co je Luko? *Dojdu k němu a pohladím ho po tváři

Luka: Chcem si tento dotik užiť, ale nejde to. Toto mi nejde do hlavy *To si nemôžeš vybrať sám? * Spýtam sa, v tom si uvedomím jeho vek a prudko sa oddialim *Koľko máš vlastne rokov?*

Semy: *Za půl roku je mi patnáct a vybrat si nemůžu, nemám na to postavení.*

Luka: Ruky sa mi rozklepú a začnú sa mi triasť *Ja...som...skoro...* hľadím na neho a nasilu sa usmievam...som hrozný

Semy: Luko co je ti, prosím co se děje?*

Luka: Chcem niečo povedať, ale zakoktám sa. Potom si povzdychnem a smutne na neho pozriem *Prepáč mi to, Semy...nevedel som...*

Semy: Co jsi nevěděl?*

Luka: Chytím ho za plecia a pozriem mu do očí, cítim sa trápne. *Išiel som po tebe a keby si mi nepovedal, koľko máš rokov, určite by sa to stalo...A-ale to len preto, že si taký krásny a roztomilý...a nemôžem z teba pustiť oči...keby si len o trochu starší...Prepáč...* skloním hlavu a zatnem zuby. Som strašný, veď je to ešte len dieťa.

Semy: Já už nejsem dítě, jsem skoro dospělý* ohradím se.

Luka: Trpko sa pousmejem *štrnásť rokov je veľmi málo, Semy* pustím ho a otočím sa chrbtom *Už pôjdem...*

Semy: Nechoď prosím nechci aby došli oni* chytnu ho za ruku.

Luka: *Oni? Kto?*

Semy:* Oni já když tu je někdo nejdou sem zamnou prosím, zůstaň na tebe si nedovolí* prosebně se na něj podívám.

Luka: Je mi ho ľúto a tá jeho utrápená tvárička...Len prikývnem.

Semy: Obejmu ho* děkuju, moc děkuju a teď pojď dovnitř.

Luka: Poslúchnem...Ocitnem sa v útulnom domčeku. Je to tu veľmi pekné, jemne sa pousmejem.

Semy: Je to tu malé tebe asi potom ubytují v něčem lepším* Smutně si povzdechnu.

Luka: Pozriem na neho s otáznikmi v očiach. *Prečo by ma mali ubytovať? Veď nie som od tiaľto.

Semy: Ale podle toho obrazu si náš budoucí vládce.

Luka: Neveriacky sa usmejem *Ale nemôžeš predsa veriť obrazu...to je smiešne...ja a kráľ..*

Semy: Ale tak to je pokaždé starému králi se ve snu zdá kdo bude nástupce někdy trvá i několik let než se najde a na tom obraze jsi ty.

Luka: Nechajme to tak. Kým sa po mne nikto nezháňa, nebudeme sa o tom baviť, dobre?* Povzbudivo sa usmejem a posadím sa *A teraz mi povedz, o kom si to hovoril. Kto sú tí Oni?*

Semy:* Já nemám ochránce tak za mnou můžou chodit ostatní a* nejsem schopný mluvit dál

Luka: Vyvalím na neho oči. Bojím sa spýtať, ale musím vedieť všetky podrobnosti. *Ubližujú ti? Bijú ťa a...* spýtam sa s malou dušičkou a dúfam, že to je všetko, čo mu hrozí.

Semy: Přikývnu na souhlas a sednu di do křesla.

Luka: Poškriabem sa vo vlasoch a neviem, čo povedať. Potom s pokusím zahovoriť túto tému, sa nasilu usmejem. *Ukážeš mi svoju záhradku?

Semy: *Ano a rád* vyskočím z křesla a vedu ho ven.

Luka: Vezmem ho za ruku a nechám sa viesť. Už za malý moment sa ocitneme v neveľkej, ale veľmi krásnej záhrade. Vonku sa už stmieva a lúče zapadajúceho slnka ju ešte viac skrášľujú

Semy: To je moje království* usměju se

Luka: Prekrásne* poviem zasnene a vykročím mäkkou trávou ku stromu, ruku mu nepúšťam. Tam sa posadím a keď sa chystá Semy posadiť vedľa mňa, stiahnem ho na seba.

Semy: Vypísknu jak mě překvapí, ale obejmu ho.

Luka: Prekvapí ma, že ma objal, ale potešil ma. Poposuniem si ho viac na klin, aby sa mi nezošuchol a prichytím ho dlaňami na zadočku. Teraz sedím pod stromom a Semy na mne obkročmo. Položím mu hlavu na plece a zatvorím oči. *Takto by som rád zostal navždy....* pošepkám mu do uška

Semy: mě je s tebou taky dobře* dám mu ruce kolem krku a víc se k němu přitisknu

Luka: *A prídu aj dnes?* nechcel som načať opäť túto tému, ale musel som sa spýtať.

Semy: Já doufám, že ne* mám strach.

Luka: Neboj sa, ja sa o teba postarám...* pohladkám ho po chrbte a dám mu pusu do vlasov

Semy: Slibuješ* zemtám se s nadějí.

Luka: *Samozrejme! Neviem prečo, ale...* povzdychnem si *záleží mi na tebe a nechcem, aby sa ti niečo stalo.

Semy: Mám žízeň chceš něco donést?*

Luka: Pustím ho, čím mu dám odpoveď, že môže ísť.

Semy: Jdu pro pití, ale když chci už jít zpátky, zastaví mě nemilá návštěva.

Luka: Opriem sa o kmeň stromu a zakloním hlavu. Mám taký zvláštny pocit, že sa niečo stane, ale rozhodnem sa poslušne počkať na Semyho

Semy: *Co chcete? * zeptám se, i když vím co po mě chtějí

Chlap: *Veľmi dobre vieš, chlapček* uškrniem sa a vycerím na neho pokazené zuby. Natiahnem si staré kožené rukavice a pritiahnem si ho za golier trička k svojej tvári.

Semy:* Prosím dnes né* Pokusím se ho odstrčit

Chlap:* O tom nerozhoduješ ty!* Zatlačím ho na kolená a nedočkavo si rozopnem roztrhané a špinavé nohavice

Semy: Začnu se bránit. Kde jsi Luko pomoc.

Chlap: *Čo sa brániš?! Vždy si poslušný, tak makaj!* Chytím mu silno hlavu a natlačím ho tvárou na svoj penis.

Semy: Tečou mi slzy a snažím se bránit, ale už nemám moc sil.

Chlap: Už ma začína poriadne štvať, tak si svoj už polovztýčený úd vezmem do ruky a nasilu mu ho vopchám do úst

Luka: Sedím v tráve a hľadím na hviezdy. Nie je tam Semy nejako dlho? Zamyslím sa, ale dám mu ešte chvíľku.

Semy: Kakmile se mi podaří dostat jeho úd z mých úst dostanu facku, boleštně vykřiknu.

Chlap: Tak bude to už?!* vykríknem naštvane *Si len malá kurva, tak ma už konečne vyfajči ako každý večer!*

Semy: Prosím dnes ne já tu nejsem sám* rozpláču se.

Chlap: Nie si sám???* Spýtam sa prekvapene a pri pomyslení na druhého malého chlapčeka sa mi zbiehajú slinky. *Tak ma za svojim hosťom hneď zaveď!*

Semy: Když si představím co by si o mě Luka myslel když by viděl toho může vyděsím se.

Chlap: *Tak bude to?!* zakričím naštvane a vylepím mu silnú facku, až spadne na zem.

Luka: Začujem niečí hlas a prejdem ku dverám vedúcim zo záhrady do domu. Opatrne ich otvorím a teraz som si už istý, že v dome nie sme len my dvaja. Idem potichu po hlase.

Semy: Pokouším se odplazit dál od něj mám hrozný strach proč se mi to muselo stát zrovna dneska.

Luka: Vykloním sa spoza rohu a keď uvidím odporného chlapa pri tele so stiahnutými nohavicami, hneď sa odvrátim. Potom mi ale padne pohľad na Semyho na podlahe a zachváti ma zlosť. *Čo to má znamenať?!* Zatnem päste.

Semy: Vyděšeně se dívám z jednoho na druhého. Teď se semnou Luka nebode chtít mít nic společné když vidí, co jsem.

Chlap: Chystám sa toho cudzinca poriadne zmlátiť, keď si však uvedomím, koho mi pripomína, vezmem nohy na ramená a upaľujem z domu.

Luka: Nechápavo hľadím na dvere, kadiaľ zdrhol ten bastard. Potom sa však vspamätám a pribehnem k Semymu. *Si v poriadku???* spýtam sa naliehavo a vytiahnem ho na nohy.

Semy: Přitisknu se k němu* děkuju Luko.* Rozpláču se.

Luka: *Neplač, prosím, neplač* vezmem ho do náruče a zamierim po schodoch hore, kde tuším jeho izbu. Uvedomujem si, že aj mne po tvári tečú slzy a stále mu šepkám *Neplač, Semy.*

Semy: *Omlouvám se tohle jsi neměl vidět.*

Luka: Posadím sa na mäkkú posteľ, ale nepúšťam ho. Ešte viac si ho na seba natisnem...*Stáva sa to často?* Spýtam sa, ale ide mi to ťažko. Z očí mi tečú slzy a z úst vzlyky, neviem sa upokojiť.

Semy: Přikývnu* Už od třinácti nenašel jsem si ochránce tak mě neměl kdo chránit.*

Luka: Zacítim, ako mnou trhlo. Nemôžem tomu uveriť...Odtiahnem sa od neho a opriem si čelo o jeho malú hruď...*Sľubujem ti, Semy...* Začnem, ale hlas sa mi trasie, tak stíchnem a snažím sa predýchať ten šok.

Semy:* Já už jsem si nějak zvykl, ale ze začátku to bylo hrozné* zašeptám.

Luka: Vstanem a hodím ho na posteľ. Nakloním sa nad neho. Naše tváre sú blýzko pri sebe a mračím sa. Už neplačem, len mám vlhké oči.

Semy: Nechápavě a vyděšeně se na něj podívám.

Luka: *Semy...ako si mohol dovoliť, aby s tebou takto zametali?!* Zakričím mu do tváre.

Semy: *Já se bránil, ale čím víc jsem se bránil tím to bylo horší a víc to bolelo. Bylo jich tolik a já se bál.* ˇŘeknu potichu.

Luka: Zatnem zuby a prižmúrim viečka, pretože mi po jeho slovách začali opäť tiecť horúce slzy .*Ty...si krásny...a zaslúžiš si oveľa viac* Vysúkam zo seba pomedzi vzlyky.

Semy: *Máš mě rád i když to o mě víš?*

Luka: Posadím sa mu chrbtom a poutieram si uslzenú tvár *Prečo by som nemal?* Spýtam sa a pozriem mu do očí. *Veď ani ty o mne nevieš všetko...*

Semy:* Co bych o tobě měl vědět?*

Luka: *Asi všetko, aby si mi mohol veriť a mať ma rád...* zamyslím sa *Prečo si vtedy vlastne išiel so mnou? Mohol som byť ako jeden z nich a ublížiť ti..*

Semy: *Já nevím něco mě k tobě táhlo a cítil jsem se bezpečně.*

Luka: Jeho slová ma zahriali pri srdci *Budem pri tebe stáť a chrániť ťa, Semy...už sa ťa nikto nedotkne, to mi ver* Pohladím ho po tváričke.

Tamias: *Semy: věřím ti* usměju se a políbím ho.

Luka: Zľaknem sa a oddialim sa. Chvíľu mu pozerám do zelených očí, no nakoniec neodolám a spojím naše pery v jemnom bozku.

Semy: Oplácím mu polibek a obkročmu se ma něj posadím.

Luka: Jeho konanie ma neprestáva prekvapovať, ale nemám srdce na to, aby som to ukončil. Vezmem ho na ruky a položím na posteľ. Stále ho bozkávam a ochutnávam jeho sladké ústočká. Dlaňou ho hladím po stehne až na zadoček a druhou mu vyhŕňam tričko.

Semy: Nechám ho je to jiné když jsem s někým koho chci než když musím být s těmi druhými nedobrovolně.

Luka: Odtrhnem sa od jeho pier a zamierim na útly krk. Bozkávam ho a v tranze mu vytváram červené značky. Vyhrniem mu tričko a presuniem sa na odhalenú hruď a bruško. Ani si neuvedomujem, že mu sťahujem nohavice...je to krásne a cítim sa ako v nebi.

Semy: Potichu sténám a nastavuju své tělo jeho dotekům.

Luka: Už len malý kúsok ma delí od jeho rozkroku. Presuniem sa opäť k jeho tvári a spýtam sa starostlivým hlasom *Naozaj to chceš?*

Semy: *Nikdy jsem nic nechtěl víc.*

Luka: Naozaj mi na ňom záleží, preto sa spýtam ešte raz *Semy, nemusíme to robiť. ja to nepotrebujem, prednejší si ty* Pohladkám ho po tvári a pobozkám na noštek. *Úplne mi stačí sedieť s tebou v záhrade a jesť koláčiky.*

Semi: *Já vím a pro to chci jsi milý a máš mě rád do ničeho mě nenutíš.*

Luka: Usmejem sa a pokrútim hlavou. Rozhodol som za nás oboch a vezmem ho do náruče. Ešte stihnem z postele vziať deku a zamierim si to do záhrady. Je úplna tma a mesiac ožaruje nočnú oblohu plnú hviezd.

Semy: Udíví mě to každý jiný by si mě vzal a on se zachová takhle potěší mě to.

Luka: Posadím sa na miesto, kde sme sedeli vtedy. Položm ho do mäkkej trávy a odídem do kuchyne po zabalené zákusky.

Semy: Jakmile dojde zpátky přitulím mě k němu.

Luka: Prijmem ho a posadím si ho na kolená. Vytiahnem svoj zákusok a priložím mu ho k ústam *Hááám.*

Semy: *Mňam, je to dobrota.*

Luka: Som rád, že mu chutí. Usmieva sa, a to je pre mňa to najdôležitejšie. Nemohol som zniesť, keď plakal a bol smutný, trhalo mi to srdce. Všimnem si, že má ústa a líčka od šľahačky. Neudržím sa a pobozkám ho.

Semy: Zavrním pod jeho polibky.

Luka: Odtiahnem sa a s úsmevom poviem *Si sladučký...ako vždy* Oblýznem krém z jeho líčka a usmejem sa na neho.

Semy:* Děkuju* zčervenám.

Luka: *Som rád, že sa už tomu nebrániš. Keď som ti vtedy povedal, že si krásny, nechcel si to prijať.*

Semy: *No já nevím od tebe to je jiné než od ostatních.*

Luka: *A Semy* odvrátim pohľad. Vedel som, že na to musí prísť reč *A ako je to s tým, že vizerám ako ten na obraze?*

semy: *Už jsem ti to říkal králi se zdá kdo je jeho násupce a ten je oběví na obraze.*

Luka:* A čo to znamená pre mňa? Mal by som nastúpiť na trón s korunou na hlave?* Zasmejem sa nad tou predstavou.

semy: *Něco takové a máš tři roky na to aby jsi si našel druha nbo družku.*

Luka: *Aha* poviem zamyslene. Potom na neho pozriem a pohľad zase odvrátim. Neviem, ako sa ho na to spýtať...*A povieš mi ešte raz, prosím, ako je to s tebou?*

Semy: *Já nemám rodiče a tak jsem se snažil najít si ochránnce to je někdo s kým žiješ od 13 do 16 nebo i dýl a já žádného nenašel tak no viděl jsi toho chlapa. V 16-ti letech nám vyberou partnera z vyšší třídy a toho si musíš vzít.*

Luka:* Nemôžeš si vybrať sám?*

Tamias:* Semy: Já jsem z niší třídy nemám na výběr.*

Luka: A keby si teba vybral niekto z vyššej triedy...?

Semy: *Tak si ho musím vzít odmítnutí je možné jen pokud ti sňatek nabídne někdo víznamější.*

Luka: Zamyslím sa *Kráľ, predpokladám, patrí k tým vyšším vrstvám...* premýšľam nahlas.

Semy: *Ano ten je nejvyšší proč tě to zajímá?*

Luka: Prezriem si ho. Pozerá na mňa veľkými zelenými kukadlami. Jemne sa usmejem, bojím sa ho to spýtať..

Semy: *Luko já neumím číst myšlenky.*

Luka: To je dobře.Pomyslím si,ale musím to urobiť. Nedopustím, aby mu niekto znovu ublížil. *Čo by sa stalo,keby som odmietol byť kráľom a unesiem ťa niekam ďaleko?*

Semy: *No, na trůn si může udělat nárok sousední vládce nebo určíš nástupce před odchodem.*

Luka: Usmejem sa *Semy, odídeš zajtra so mnou? Pôjdeme za radou a vyberieme nástupcu. Potom si ťa odveziem a už ti nikto nebude ubližovať.*

Semy:* Dobře já půjdu s tebou* usměju se a políbím ho.

Luka: Pobozkám ho do vlasov a pritúlim si ho *Nebude ti vadiť, ak prespíme tu? Je tu krásne...*

Semy: dobře *přitulím se k němu.

*ráno*

Luka: Zobudím sa na spev vtákov a pozriem do koruny stromu nad nami. Sedí tam prekrásny pestro farebný vtáčik. Usmejem sa a zatrasiem Semym, ktorý na mne leží a spokojne oddychuje *Vstávaj, cukríček, už je ráno.*

Semy: *ještě chvilku.*

Luka: *Nie, zlatíčko* pritiahnem si ho k sebe a dám mu pusu na pery *Bež sa pobaliť, chcem čo najskôr odísť.

Semy:* Dobře, Luko už jdu* usměju se a políbím ho.

Luka: Hľadím na neho, ako mi mizne z očí a vstanem. Ponaťahujem si chrbát a počkám ho v kuchyni. Som šťastný a neviem sa prestať usmievať.

Semy: Dojdu za chvíly s batůžkem a taškou* jsem zbalený.*

Luka: Usmejem sa a víjdeme z domu. Semy ma zavedie k Rade za ruku. Ľudia sa na nás pozerajú a ja sa len hrdo usmievam. Mám obrovské šťastie, že som ho našiel...Len sa obávam rozhodnutia tej Rady...

Semy: Stojíme před radou.

Luka: *Zlatko, zostaň tu, ja to vybavím.*

Semy: *Dobře, pospěš si.*

Luka: Prikývnem a vojdem dnu. Bez nejakých formalít začnem rozprávať *Prišiel som, pretože sa odmietam stať kráľom.*

Rada: *Cože, ale to nejde.*

Luka: *Bol som informovaný, že si môžem vybrať náhradníka, čo bude panovať za mňa.*

Rada: *Ano to je možnost, ale nikdo ji nevyužil přes 500let.*

Luka: Usmejem sa a založím si ruky v bok *Tak budem prvý po 500 rokoch, je v tom problém?*

Rada: *Ne není jen, kdo bude Váš zástupce?*

Luka: Zamyslím sa, nikoho z tohto mesta nepoznám… *A čo keby zostalo riadenie zeme na vás, na Rade?*

Rada:* To je taky možnost, je to vaše rozhodnutí pane?**

Luka: Rozžiarim sa, že to povolili *Áno!*

Rada: *Tak můžete, odejít pane.*

Luka: Celý naradostený vybehnem z miestnosti a hneď zamierim za Semym. Vrhnem sa na neho a vyšvihnem si ho do náruče. Zatočím sa s ním a stále sa smejem.

Semy: *Vyšlo to? * Zeptám se, i když odpověď je jasná.

Luka: *Najprv pôjdeme na zmrzlinu* zase sa rozosmejem *Ľadové ovocie! A Potom do nejakých krásnych záhrad a potom sa niekam kúpať!* Plánujem cestou s úsmevom na perách a Samyho si stále nesiem ako trofej.

Semy: Jsem šťastný a jen přikyvuju na souhlas.

Luka: *Zbožňujem ťa, pokladík môj* Prisajem sa na jeho pery. Naozaj ho milujem...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sisi/ctenar sisi/ctenar | 17. listopadu 2011 v 20:02 | Reagovat

jéééééé  takové milé jemné moc pěkné.

2 Kik Kik | Web | 18. listopadu 2011 v 8:43 | Reagovat

Krása ..;)

3 Mysticia-sama Mysticia-sama | Web | 29. prosince 2011 v 23:37 | Reagovat

bůů to asi druhý díl nebude že? bylo to krásné

4 Rhea Rhea | 26. února 2012 v 23:39 | Reagovat

Sladký. :-)

5 keishatko keishatko | Web | 8. března 2012 v 22:44 | Reagovat

to bolo tak sladké! moc sa mi to páčilo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama